Jezdí snad někdo do města jen pro potěšení?
Nestihl jsem odpovědět na poslední anketní otázku Hanáckého Večerníku ohledně rozšiřování zón 30 v…
17. 06. 2024 - 13:34
Máme se ženou rádi Itálii. Se vším, co nabízí. Už mnoho let je u nás zdomácnělá věta, která přijde vždy po výplatě: Dáme si k večeři Itálii? A znamená to jediné: že si nakoupíme ciabatu nebo něco na ten způsob, mozarelu, mortadelu, pár dobrých sýrů, olivy, sušená rajčata, olivový olej ukápneme v dostatečném množství na talíř a utrhovanými kousky pečiva pečlivě vytíráme oliváč a k tomu uždibujeme a ujídáme jmenované ingredience. A samozřejmě nesmí chybět víno. To je takový malý povýplatový svátek.
A tak jsme se po několika letech, možná snad už deseti, rozhodli, že pojedeme znovu, ale poprvé že to bude jižní Toskánsko a moře a pobřeží a koupání i poznávání nových míst. A objevy, pokud se poštěstí.
Bydleli jsme v Giannelle v malém domku u moře, každé ráno po probuzení jsme slyšeli racky, viděli otevřenými dveřmi od stolu úplně modré nebe a večer už jen slyšeli jednoho racka chechtavého a hned po něm monotónní houkání sovy. Každý večer. A mezitím se odehrávalo všechno podstatné, i když se jednalo třeba jen o válení na pláži.
Po jednom takovém válení jsme se vydali do nedaleké Tarotové zahrady (Il Giardino dei Tarocchi) s gigantickými barevnými sochami známé (někdo by řekl výstřední) výtvarnice Niki de Saint Phalle. O tom místě jsme neměli potuchy, než jsme nahlédli přímo na místě do knižního průvodce. Objev. Sochy byly samozřejmě inspirovány archetypálními postavami z tarotových karet. A Gaudího parkem Güell v Barceloně, kterým se Niki kdysi nadchla a rozhodla, že něco podobného bude mít i ona. Řízením osudu (podrobnosti vynechám) získala pozemek na vrcholu etruské zříceniny a po mnoha peripetiích a letech zahradu dokončila.
Přijdete do relativně malého areálu, zatím nevidíte nic než krátkou, ale poměrně strmou asfaltovanou cestu. (Pro někoho může být i strmá cesta ke vnímání sochařčiných artefaktů, to nezastírám). A když se krátkým stoupáním nenecháte odradit (no nenecháte, když už jste tam), otevře se před vámi neskutečné panorama obřích soch a objektů, do nichž můžete případně i nahlédnout nebo dokonce i vlézt. V jedné ze soch, ve Sfinze, nepřehlédnutelné a poněkud děsivé soše s nadměrnými ňadry, autorka během stavby bydlela. Právě do této sochy můžete vstoupit přímo. Obklopí vás útulný a fantaskní prostor tvořený zrcadlovitou mozaikou, mozaikovitým podlouhlým stolem, jehož barevná deska je skleněná, v podobném duchu se třpytí a pableskuje všechno ostatní; kuchyně, ložnice i toaleta. A z obou ňader je fantastický a hravý výhled do toskánské krajiny a do samotného parku.
Kromě zhmotněné veselé fantazie je tu ale neustále přítomný pocit jakéhosi napětí. Trvá to delší dobu, než si člověk uvědomí, že je to pravidelné a záměrné vrzání. A jak postupujete klikatými stezkami od jedné skulptury ke druhé a zvuk se blíží, zjistíte ke konci pouti, že v útrobách jedné ze soch je stroj utvořený z nejrůznějších materiálů, které původně sloužily jiným účelům než teď, kdy vydávají nepříjemné kakofonní zvuky, jež jsou připomínkou neustále přítomné smrti. Jako by stroj vypadl z filmů Jana Švankmajera nebo díla Františka Skály. A tak se procházíte zahradou, kde se cítíte jako doma a zároveň ve vás (nejprve) podvědomě šimrá v krku všudypřítomný nepříjemný pocit smrti. Neskutečný zážitek, kvůli kterému se vyplatí jet (pokud si k tomu přidáte ještě to moře, případně jiné úchvatnosti).
A nejlepší na tom (kromě mnohého jiného) je, že Niki na tom díle nedřela sama. Pomáhali jí i místní, kteří se s myšlenkou tarotové zahrady ztotožnily. Jako třeba místní pošťák, který je tvůrcem mozaikovitých chodníčků a stezek. Pošťák a chodníčky. Čistá krása.
A čtenář nechť mi promine to důvěrné oslovování již zesnulé autorky křestním jménem. Mám totiž po návštěvě její Tarotové zahrady neodbytný pocit, že se důvěrně známe.
Nestihl jsem odpovědět na poslední anketní otázku Hanáckého Večerníku ohledně rozšiřování zón 30 v…
Ptáte se možná, jak lze město, které znáte, vidět jinak. Co je to za divnou nadsázku. Mohu vám…
Dlouhou tradici mají Svátky města Olomouc. Nikdy při nich nechybí průvod ke cti svaté Pavlíny,…
Máme za sebou třetí ročník konference "Olomouc mezi minulostí a budoucností". Do Olomouce opět…
Počet žádostí o změnu pohlaví v naší zemi v posledních letech intenzivně stoupá. Zatímco v roce…
Radnice připravují projekty dopravní infrastruktury a často přitom narážejí na problémy…