Vzestup a pád Náměště na Hané: Kde je konec Zahradě...

Bylo nebylo, a legendární festival Zahrada zmizel. Nejprve se spekulovalo, a to i ústy jeho pořa-datelů, o přesnutí někam jinam, nejspíše do Přerova na Výstaviště, nakonec se už ale nevrátil nikdy nikam a v žádné podobě. A jakkoli je folk menšinový žánr, Náměšť na Hané jako by rázem přišla o svoji značku. Podobně, jako kdyby kečup Heinz přišel o svoji špagetu. Od těch dob se jak obec, tak celá řada agentur snaží slavný areál v Náměšti na Hané oživit. Snaha je to upřímná a je potřeba si jí vážit. Jenže Zahrada byla zkrátka Zahrada a nahradit se možná nedá. Nebo ano?

„Celá ta legenda o tom, jak stánky místních obyvatel ničí pořadatelům kšeft, byla jen zástupným důvodem, proč festival skončil,” říká po dvou letech starostka Náměště Marta Husičková. „Agentura zkrachovala, je v insolvenci, dluží obci i škole, a podruhé do stejné řeky už asi nevstoupí,” myslí si starostka.Náměšť tak před dvěma lety po předchozích dlouhých čtrnácti přišla o jakýsi svůj podpis, a jakkoli za to nemůže a snaží se areál využít jinak, Zahrada zkrátka chybí. Což o to, pořádá se tu toho opravdu spousta - počínaje milými akcemi agentury Gong, až po Kryštof kemp, který do Náměště nedávno přivedl několik tisícovek návštěvníků. Pravda je ovšem ta, že v tuto chvíli nejde ani o pořadatele, ani o množství návštěvníků, ani o Richarda Krajča: se Zahradou odešel i genius loci místa, a najít nějaký nový je o letech zkoušení, možná metodou pokus omyl.

Je ovšem nemístné vinit ze současné situace pouze bývalého pořadatele Zahrady: bez peněz je kultura obecně a akcí skončilo více - včetně například Drátofestu, který se konal taky v Náměšti. Tak se stalo, že areál, který byl ještě nedávno jednou ze „značek” střední Moravy a investovalo se do něj spousty peněz, dnes hledá cokoli jiného, co by jej takříkajíc „udělalo”, podobně jako kdysi Zahrada.

Sponzoři. Zn.: nejsou

S penězi bojuje a bude bojovat pořadatel každé podobné akce. Doba se ale změnila a festivaly s ní. „Ještě před pěti lety byli u nás sponzoři na podobné akci na jednu třetinu plakátu,” říká dnes Ladislav Dobeš, šéf Agentury Gong. Jeden z těch, který se snaží vrátit Náměsti hudbu, a to přímo tu folkovou. Naráží tak na dlouhodobější problém, který nicméně není jen o menších budgetech společensky odpovědných firem. Zakopaný pes je totiž i v tom, že se tak nějak příliš rozmohla kultura, která je zadarmo: před deseti lety ji do svých foodcourtů zavlekly obchodní galerie, dnes se přidaly všechny dostupné městské a obecní slavnosti, které v rámci svého pro-gramu nabízejí pro posluchče interprety bez toho, aby se za koncert platilo. A pokud má posluchač jen jednu peneženku, jakože má, proč by měl o pár týdnů později cestovat na festival, kde za stejného interpreta musí zaplatit? Pořadatelům tak vzniká nepříjemný začarovaný kruh. Konec Zahrady je jedna věc a nelze na dálku posoudit, nakolik byl dán špatnou ekonomickou rozvahou pořadatele, a nakolik obecnými a neblahými ekonomickými trendy. Výsledkem je mimo jiné areál v Náměšti na Hané, který se jak obec, tak například Gong snaží probudit k životu. Celá věc má ovšem ještě jeden rozměr: náměšťského člověka. A způsob, jakým se postavil k celému festivalu, a možná obecně k jakémukoliv dění v areálu a v obci.

Stánkaři kteří otrávili pořadatele

Byl to první zveřejněný a oficiální důvod toho, proč se Zahrada zrušila: soukromí stánkaři, kteří čepovali ze svých zahrádek pivo jiných značek, než jaké musel čepovat pořadatel. Jakkoli jej starostka obce považuje za zástupný důvod, je mnohem přesnější považovat celou skutečnost za důvod spíše dílčí: je nevyvratitelná skutečnost, že obyvatelé Náměště se snažili na pořadatelství jakékoli akce ekonomicky profi tovat a byť formálěn legálně a ze svých pozemků, přesto proti ekonomickým zájmům pořadatele. Věc pochopitelně nemohla skončit jinak, než konfliktem.„Celé je to pravda. Místní hospodský si před branami areálu zkrátka otevřel vlastní výčep a čepoval jinou značku. Samozřejmě, že to pořa-datelům vadilo. A doopravdy nechápu, že se proti tomu nedalo zasáhnout. Vždyť kdybych si na chodníku před prodejnou Adidas otevřel stánek s botami Nike, jistě by příslušný magistrát zasáhl, pokud by mi to vůbec dovolil,” myslí si jeden z obyvatelů Náměště na Hané. Na Zahradu chodil celá ta léta a podle svých slov vždycky poctivě platil vstupné, přestože jaké místní ví, kudy to obejít. Byli i tací.

Hledání sebe sama

Tak se naráz stane, že vlivem několika vnějších a několika vnitřních okolností slovutný festival není, a k oživení zaniklé slávy Zahrady nestačí ani mravenčí práce a správňácké nadšení všech zainteresovaných. Z pohledu dlouhodobějšího vývoje a s notnou dávkou prognostické velkorysosti lze říci „Nemějte strach!” Konkurence lidových veselic s muzikou zadarmo je nepříjemná, ale dlouhodobě skončí pouze segmentací a nikoliv ničením festivalů. Taky se kdysi tvrdilo, že s rozmachem počítačů přestanou existovat knihy, a vydává se jich více než kdy dřív. Totéž se tvrdilo o printových médiích, a i deníky, které před lety přešly na výhradně elektronickou formu distribuce, se nyní často vracejí k tištěné podobě. Podobně ani hudební festivaly se možná nemusí obávat konkurenčních vlivů obecních slavností a obchodních center: trh se vysegmentuje, pár roků to potrvá a třeba budeme mít novou Zahradu. Třeba i lepší.

To, co je pro pořadatele festivalů ovšem bolestivější, jsou všechny „ty další” obchodní vztahy. Hlavně zmíněné sponzorské peníze, bez nichž je pořadatelství takové akce de facto vyloučené, a které jsou často historicky vázány na těžko splnitelné obchodní podmínky - příklad exkluzivity pivovaru, kterou ale pořadatel metr za hranicí areálu neumí zajistit, je toho do nebe volajícím dokladem.

Kryštof to dokázal. Co bude dál?

Nedávný Kryštof kemp dovedl do Náměště odhadem až sedm tisíc návštěvníků. Přesná čísla nemáme a asi mít nebudeme, protože jsou obvykle tak trochu tajná (kvůli OSE a dalším subjek-tům, které do toho mají „co kecat”). Zatím se to ale nedá nazvat blýskáním na lepší časy - Kryštof kemp se totiž za rok opakovat určitě nebude a zůstává tak u jednorázové, byť mimořádně povedené akce. Hledání tak pokračuje dál a dlouho ještě pokračovat bude.Celá pachuť bezčasí, která je i po dvou letech „po Zahradě” v Náměšti cítit, má jeden veskrze pozitivní aspekt: lidé se něco snaží dělat dál a nenechávají unikátní areál chátrat. Obec se snaží hledat pořadatele, pořadatelé si nacházejí Náměšť, a hudební fanoušci občas přijedou i ve velmi hojném počtu. Snad tedy není na místě tolik krutého pesimismu, který z toho-to článku na první pohled možná pro čtenáře vyplynul. Život jde dál i v Náměšti.

Vlastimil Blaťák