Zde může být vaše reklama.

Volební experiment s koalicemi: stopka populismu, propad levice a poprava Pirátů

Volební experiment s koalicemi: stopka populismu, propad levice a poprava Pirátů

foto: Archiv Evy Lebedové

13. 10. 2021 - 14:46

Máme za sebou volby, v nichž naplno zvítězila nepopulistická opozice. O první místo se sice strhla bitva, ale nakonec byla o 35 765 hlasů úspěšnější koalice SPOLU, která silným finišem v kampani odsunula na druhou pozici vládnoucí hnutí ANO. Do Sněmovny se na třetím místě probojovala také opoziční, vyzývatelská koalice Pirátů a STANu, která byla ještě z kraje léta považována za hlavního soupeře ANO a premiéra Babiše. Jako lídr volby vyhrál překvapivě Petr Fiala. V kampani se ostře vymezil vůči populistické politice Andreje Babiše a naopak prosazoval politiku založenou na slušnosti a odpovědnosti. Tento recept a alternativa vůči stylu Andreje Babiše k těsnému vítězství stačila. 

Druhá vládní strana, ČSSD, se do Sněmovny nedostala a o všech svých 15 poslaneckých mandátů přišla. Pro ČSSD je to nejhorší výsledek od vzniku samostatné České republiky a obrovský test politické výdrže pro nadcházející období. Sociální demokracie přijde o peníze za mandáty, částečně i za hlasy. Nebude příliš vidět v médiích, nebude ji slyšet ze Sněmovny. Strana navíc nebude tolik atraktivní pro nové osobnosti, kterých se jí tolik nedostává, protože přišla o politický vliv. ČSSD čeká pomalý restart, v němž bude muset prokázat, že do české stranické politiky stále patří a voliče dokáže pro svou politiku nadchnout více, než se jí to podařilo v letošních volbách. Je zřejmé, že sázka na účast ve vládě populistického hnutí ANO sociální demokracii nevyšla. Vládní angažmá jí nárůst podpory nepřineslo. Ti voliči ČSSD, kteří neodešli k ANO v roce 2017, často zamířili do náruče Andreje Babiše i letos. ANO se stalo věrohodnějším reprezentantem podpory sociálních jistot než strana, která by to měla mít ve svých genech. A neefektivní a málo mobilizační kampaň ČSSD s tím nedokázala nic udělat. Sociální demokraté budou muset vyřešit dlouhodobou personální krizi a zvolit si předsedu či předsedkyni, která vdechne straně nový život a mnohem větší dynamiku.  Jinak se již do Sněmovny nikdy nevrátí.

 
Kromě celkového propadu levice a faktu, že v dolní komoře poprvé od revoluce nezasednou komunisté, byl největším překvapením voleb neúspěch Pirátů. Navzdory očekáváním se koalici Pirátů a STANu nepodařilo udržet preference, které měla ještě týden před volbami. Část váhajících voličů na poslední chvíli patrně přešla právě ke koalici SPOLU a tím pomohla jejímu vítězství. Piráti a Starostové tak společně získali podobnou voličskou podporu, jakou měli po minulých volbách. To však neplatí o počtu mandátů, které obě strany nakonec obdrželi. 

V táboře na hlavu poražených skončili Piráti, a to navzdory jejich nasazení v kampani i mimořádně aktivní opoziční politice, v níž se čtyři roky prezentovali jako konstruktivní i ofenzivní kritici vlády Andreje Babiše.  Ze 37 mandátů pro koalici Pirátů a STANu získali Piráti jen čtyři. 19 z 22 pirátů své mandáty neobhájilo a v nové Sněmovně už nezasednou. Kde se stala chyba? Odhlédneme-li od volební kampaně samotné, hlavním důvodem malého zisku mandátů pro Piráty je preferenční hlasování. Piráti a Starostové měli dohodu, že nebudou vyzývat voliče ke kroužkování. Z výsledků STANu v roce 2017 však mohli vědět, že právě voliči Starostů (stejně jako třeba i voliči KDU-ČSL) se vyznačovali největší ochotou a zvykem své preferenční hlasy naplno využívat. Ve srovnání s voliči Pirátů to bylo v roce 2017 až čtyřnásobně častěji. Mohla tedy fungovat předvolební dohoda Pirátů a STANu, která se snažila kroužkování eliminovat? Zpětně je zřejmé, že nikoliv. Ačkoli před volbami zaznívaly ve veřejném prostoru a v médiích různé výzvy k preferenčnímu hlasování a navíc sami Piráti stáli za výzvou ke kroužkování žen, koalice Pirátů a STANu nakonec setrvala na dohodě nevyzývat své voliče ke kroužkování. Těžko lze ale voličům přikazovat, aby kroužkování omezili. Lid je suverén a preferenční hlasy jsou legitimním nástrojem vyjádření jeho vůle. Navíc ke konci kampaně i tato dohoda vzala trochu za své, když se na sociálních sítích objevovaly různé vzorové volební lístky se zakroužkovanými kandidáty jedné strany. Piráti nyní určitě ví, že vhodnější strategií by asi byla výzva obou stran (Pirátů i STANu) k vlastním sympatizantům, aby své stranické kandidáty kroužkovali co nejvíce. Zastoupení obou stran ve Sněmovně by tak bylo mnohem vyrovnanější. 

Letošní experiment s kandidaturou dvou velkých koalic ve volbách, které měly jednak umožnit porážku Babiše, ale zároveň pomoci integraci roztříštěných středo-pravých stran, odnesli ve volebních ziscích takto asymetricky pouze Piráti. Mají jen čtyři poslance, zatímco Starostové svůj poslanecký klub rozšířili pět a půl krát - ze šesti na 33 mandátů. V koalici SPOLU svůj zisk více než zdvojnásobili také lidovci. Z deseti mandátů se vyhoupli na 23. Obdobně se spolupráce vyplatila Top09, která ze sedmi mandátů poskočila na 14. Všechny tyto strany, které v koalicích posílily, v předchozích volbách jen těsně překročily pětiprocentní uzavírací klauzuli. Předvolební koalice pro ně zafungovaly skvěle. Výrazně navýšily svou sílu ve Sněmovně a nemusely s obavami sledovat sčítání hlasů, jako se to dělo v levicovém a nacionálně-populistickém táboře. 

Myslím, že je důležité, aby Piráti nyní pochopili, že ve volbách sice dostali výprask, ale pokud chtějí zůstat relevantní a viditelnou politickou silou v dalším volebním období, musí vstoupit do vlády a naplno využít vládní angažmá k realizaci své politiky. Strana se čtyřmi mandáty ve Sněmovně těžko může sázet na to, že bude výraznou opozicí a že by mohla z opozičních lavic naplňovat své vize a plány. Jen jako vládní strana s přidělenými ministerstvy zůstává Pirátům šance uskutečnit alespoň něco ze svého volebního programu. Je jasné, že Piráti si postupně musí zanalyzovat hlavní příčiny svého neúspěchu. Na druhou stranu ale nikomu příliš nepomůže, pokud se v rámci stranických fór a diskusí začne kamenovat současný předseda Ivan Bartoš, nebo pokud se budou turbulentně odstřelovat další osobnosti spojené s volebním debaklem. Je dobré vyvodit odpovědnost, ale radikální revoluční změny v praxi nemusí znamenat změnu k lepšímu.

Další články