Ukrajinským dětem se v Olomouci líbí

V různých zařízeních po celé Olomouci teď tráví svůj čas ukrajinské matky s dětmi. Nejinak je tomu u čtyřleté Lízy a osmileté Uljany a jejich maminek. Zatímco děti si spokojeně hrají se sociální pracovnicí, matky působí méně klidně a sledují zpravodajství ze své země.

Dům pro ženy a matky s dětmi v Holečkově ulici poskytuje azyl průběžně skoro třiceti ženám, většinou maminkám s dětmi, případně i jejich babičkám. Výjimečně se mezi klienty objeví i muž, když se vedení azylového domu rozhodně vyhovět přání a nerozdělovat rodiny. Uvnitř domu je úplný klid, po chodbě se občas projde některé z malých dětí. 

„Dnes je u nás jednadvacet klientů z Ukrajiny. Počty se mění, protože většina z nich je u nás většinou jednu nebo dvě noci, odpočinou si a pokračují dál do dalšího ubytování,“ vysvětluje Marie Zavadilová, vedoucí azylového domu. V minulých dnech bylo klientek i více, jenže právě dnes se kapacita pro ukrajinské uprchlíky mírně snížila, protože dům v Holečkově ulici současně poskytuje azyl i domácím ženám a matkám v nouzi. Právě pro případ, že by zdejší sociální pracovnice nezvládaly péči o takové množství lidí, má odbor sociálních věcí magistrátu dohodu s dobrovolnickými organizacemi o případné výpomoci. Zatím ale kmenoví zaměstnanci azylového domu zvládají vše sami.

Přestože v případě ukrajinských žen a dětí jde o krátkodobý pobyt, snaží se jim sociální pracovnice věnovat naplno. Kvůli pocitu bezpečí i snaze odpočinout si od stresů války a strachu o život.

„S dětmi si hrajeme, malujeme i povídáme, ty malé jsou většinou bezstarostné,“ říká sociální pracovnice Michaela Vytřísalová, která při komunikaci s dětmi používá středoškolskou ruštinu. Holčičky Líza a Uljana, s nimiž si kreslí, vypadají opravdu bezstarostně.

Oproti tomu jejich matky jsou více ve střehu i stresu, zprávy z domova sledují se strachem. „Sledují, co se děje u nich doma, mají za sebou těžkou cestu, veselo jim není,“ potvrzuje Marie Zavadilová. V azylovém domě jim poradí i poskytnou základní materiální pomoc, jako třeba oblečení. „Přicházejí k nám s batohem nebo taškami, mají na sobě zimní oblečení a s sebou teplou deku, chybí jim ale třeba prádlo a spousta dalšího,“ dodává Marie Zavadilová.

Některé z žen, které zůstanou delší dobu v Olomouci, si zde již také hledají práci. Například babička Lízy před válkou pracovala v olomoucké čokoládovně Zora – Nestlé, její máma teď do čokoládovny také nastupuje. Jiní práci zatím neřeší, i kvůli tomu, že neví, kde za pár dní budou.

Azyl ukrajinským uprchlíkům poskytuje v současné době také evakuační středisko sídlící na Tererově náměstí, kam v úterý dorazilo pětadvacet žen s dětmi. Jedna žena už se odtud přestěhovala do Holečkovy ulice, další odcestovaly do Prahy, některé zde stále zůstávají.

Magistrát zřídil stálé služby, takže s ubytovanými lidmi je v evakuačním středisku vždy někdo z úředníků a také někdo z dobrovolných hasičů. „Včera jsme pro ně uspořádali prohlídku centra Olomouce, dnes jedou na prohlídku zoologické zahrady,“ prozradil ve čtvrtek zástupce vedoucího odboru ochrany olomouckého magistrátu Aleš Vysloužil.