CO DNES DĚLAJÍ: Fotbalista Radek Šindelář

Fotbalová Sigma letos slaví 100 let od založení klubu. Nejúspěšnější období prožila na začátku devadesátých let minulého století, to mimo jiné hrála čtvrtfinále Poháru UEFA proti Realu Madrid. Členem slavného týmu trenéra Karla Brücknera byl tehdy útočník Radek Šindelář. U fotbalu zůstal, byť se mu nyní věnuje z druhé strany – jako sekretář Řídící komise pro Moravu.

Uničovský rodák začínal jako brankář, až v dorostu se z něj stal útočník. A v osmnácti přestoupil do Slavie Praha. Hrával potom tři sezony za Bohemians, byl také ve Zbrojovce, odkud přišel v létě 1991 do Sigmy. „Je hrozné, jak to letí. Teď už jsem dvojnásobný děda. Ale ve vzpomínkách se k tomu vracím,“ řekl Radek Šindelář. „A jak byl nedávno galavečer ke sto letům Sigmy, tak jsem viděl záběry z těch zápasů… To je hrůza se na sebe dívat,“ smál se. „To si říkám, jak to bylo pomalé, dneska je to všechno rychlejší. Ale to je ve všem. Ale vzpomínám na to, jsou to hezké zážitky, mám schované dresy. Teď sleduju mladšího syna, jak hraje, s kým hraje,“ podotkl. „My jsme to tehdy měli jednodušší, nebyla žádná měření, žádní specialisté, nikoho moc nezajímalo, jaký má třeba kdo laktát. Prostě dokud jsi mohl a vydržel běhat, tak jsi byl na hřišti,“ podotkl. Ve své kariéře by nic neměnil. „Ale všechno zlé je k něčemu dobré, kdyby nebylo jedno, zase by nebylo to druhé. Kdybych nepodepsal Bohemku, tak nešel do Brna a neskončil v Olomouci. Nemůžu říct, že by něco bylo špatně. Prostě to tak bylo. Když jsem se nějak rozhodl, tak jsem si za tím stál. Nelitoval bych ničeho,“ řekl Šindelář.

Olomouc a Bohemka byly fantastické, říká
Prvoligové kluby prošel čtyři, ale pořádnou atmosféru si užil jen ve dvou, na Bohemians a v Sigmě. „Už tehdy bylo v Bohemce nadšení, jako je nyní. Přišel jsem tam, když tam hráli napříkad Jakubec, Siva, Holota, chytal Kouba. Byla tam parádní atmosféra, ten fanklub byl neskutečný,“ zavzpomínal Šindelář. „V Brně to takové nebylo, no a pak jsem šel do Olomouce a tady to bylo zase fantastické. Za trenéra Brücknera ještě o level výš. Když šel člověk na hřiště, tak mu šel mráz po zádech z té atmosféry. To jsou ty krásné vzpomínky,“ podotkl.