Říká si o start v lize? Daněk, další v řadě skvělých odchovanců SK Sigma

První gól fotbalistů SK Sigma Olomouc po korona pauze dal záložník Kryštof Daněk (2003). Trefil se v přípravném utkání proti druholigové Zbrojovce Brno. Jeden z největších talentů Sigmy posledních let, o kterého už projevily zájem i italské kluby, předvedl výtečný výkon. A je na dobré cestě za prvním startem ve FORTUNA:LIZE.
Spolu s Martinem Hálou a Radkem Látalem je jediným ryzím odchovancem Sigmy, tedy bráno tak, že s fotbal začínal na území města Olomouce. „Jsem tady ze Svatého Kopečku, ze Samotišek. V Sigmě jsem od devíti let, kdy jsem přestoupil z SK Chválkovice,“ řekl Kryštof Daněk.

Trenér vás po utkání proti Zbrojovce chválil. Jak vy jste spokojený se svým výkonem?
Dnes se nám to povedlo. Oproti Prostějovu to bylo úplně něco jiného. Hráli jsme celkově jako tým mnohem lépe a výsledek jsme zvládli skvěle.

Navíc tým jste k výhře nasměroval právě vy, po centru Václava Pilaře z voleje k tyčce.
Z gólu mám vždy radost. Nejsem moc střelec, takže je vždy pěkné, když se trefím.

Vy jste si tam dobře naběhl. Jsou podobné situace vaší silnou stránkou, takové góly dáváte často, že nejednou sám někde vyplujete?
Ano. Většinou chodím do druhé vlny, do níž jde méně hráčů. A když vám útočník dobře strhne obranu na přední tyč, uvolní se trochu prostoru a dá se tam dobře dostat.

Co myslíte, jak daleko máte do prvoligové sestavy? Čeká vás teď hodně zápasů v krátké době. Může to být pro vás šance?
To se nedá říct. Záleží na trenérovi. V týmu je nějakých čtyřiadvacet hráčů, všichni jsou zdraví, takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Bude strašně moc zápasů, takže doufám, že do některých na chvilku nakouknu. Když je větší zátěž, je i možnost zranění, i když to samozřejmě nikomu nepřeji. Určitě bych ale byl rád, kdybych se na nějakou chvíli na hřiště v první lize dostal. Je to můj sen.

Jste věkem ještě dorostenec, už jste si zvykl mužský fotbal z hlediska soubojů a síly? Jste na to připravený?
Nějakou dobu už v týmu působím. Ze začátku jsem si na to zvykal, ale už je to lepší. Je v tom asi moje největší slabina. Ale vím, že když se v tomhle posunu, tak to bude zase o krok lepší.“

Bylo pro vás náročné období bez fotbalu? Byla karanténa, nesměli jste na hřiště, nemohli hrát.
Určitě to bylo náročné. Bylo to určitě nejdelší období, co jsem nemohl hrát fotbal. Bez balónu jsem byl nešťastný. Kopal jsem si akorát na zahradě, ale to není ono. Chodili jsme si často zaběhat, což nesnáším, takže už jsem se těšil na začátek.

Jaké byly po tak dlouhé době první tréninky?
Byla to spíš taková sranda. Šli jsme si na chvíli zakopat, sáhnout si na míč, pozdravit se… Trénovali jsme jen po skupinkách, takže jsem se vídal jen s několika spoluhráči. Ale bylo fajn se zase potkat s balónem.

Jste mladý hráč. Dělalo vám problém dostat se do herní jistoty, mít zase míč na noze?
Byl to trošku problém. Vnímám to i já sám. Všiml jsem si třeba u starších hráčů, že když přišli po dlouhé době na hřiště, tak byli jistější na balónu, bylo vidět, že to nezapomenou. Ale já potřeboval dobře trénovat celý týden, abych se pak v utkání cítil jistější a hrálo se mi lépe.