To, co uskutečnit nelze, bych nikdy nesliboval, říká Martin Major

Začátek nebyl úplně lehký. Přiznám se, že, i když se obecně vzato rád pouštím do bláznivých misí a mám rád výzvy, ze začátku jsem měl z té funkce docela velký respekt. Když jsem byl druhý den ve funkci, přijímal jsem zrovna na radnici prezidenta republiky. Brzy jsem ale zjistil, že s dobrými spolupracovníky je to velmi zajímavá a smysluplná role. Došlo mi, že město s takovou neuvěřitelně bohatou tradicí a slavnou minulostí potřebuje mít ve vedení lidi s určitými nadčasovými vizemi a velkorysými cíli. Že nechat ho jen tak běžet samospádem a doufat, že se nic nepokazí a nějak to dopade, by byl vlastně zločin. Jenže osm měsíců je na realizaci velkých nadčasových plánů opravdu krátká doba.

 

Jedna věc je kampaň sama, druhá věc vámi zmíněný počet subjektů. Nevím, zda někdy v minulosti kandidovalo šestnáct stran a hnutí, ale při určité konstelaci si lze představit, že v zastupitelstvu bude ještě více a ještě menších klubů, než je dnes. Obávám se, že taková roztříštěnost může vést k přesně opačnému efektu, než je vyšší akceschopnost. Jinak řečeno, z mého pohledu je tu riziko, že se bude další čtyři roky více diskutovat a debatovat a méně tvořit a pracovat. A to bych Olomouci vážně nepřál. Pokud jde o kampaň samotnou, je fakt, že se tentokrát setkáváme s větším množstvím různých neférových kroků a ryze populistických gest, která mi rozhodně moc sympatická nejsou.

 

V ryzí formě je vyjádřen výroky některých kandidujících, že i když podnikají kroky za hranou legálnosti či obyčejné lidské slušnosti, stojí za nimi veřejné mínění. Ospravedlňovat nezákonné jednání tím, že se to lidem líbí, je cesta do pekel. Odtud i náš předvolební motiv rozumných řešení a modrých brýlí, jasko opak růžových laciných slibů a demagogie.  Takto společnost prostě fungovat nemůže, a to říkám jako liberálně smýšlející člověk. Dalším letošním rysem je silná relativizace pravdy. Například v diskuzích na sociálních sítích jsem u některých kandidujících osobností zaznamenal tak bohorovné lhaní a následné mávnutí rukou nad tím, když někdo uvede opačná a zcela prokazatelná fakta, že mě to opravdu zarazilo. A to nemluvím ani o tom, že se objevují zcela nereálné sliby, v jejichž realizaci nemohou věřit ani ti, kdo je dávají. Tohle prostě není směr, kterým by se měla společnost kdekoliv na světě ubírat, pokud chce mít před sebou nějakou dobrou budoucnost.

 

OK, to je pravda. Je zcela přirozené, když běh veřejných věcí, který s sebou vždy nese i různé problémy, chyby a nedokonalosti, generuje i vznik hnutí, založených primárně na protestu. To patří k politice i k životu obecně. Jenže založit něco jen na protestu je pošetilost. Když se dostane člověk v určitém věku do polohy revolty, je to přirozené a svým způsobem i sympatické, a přesto by asi nikdo nevěřil tomu, že budou náctiletí rebelové lépe řídit střední školu než starší zkušená generace. 

 

Já ale jsem opravdu pozitivní člověk a těší mne spousta věcí! Jen reaguji na vaše otázky a na to, že dnešní situace ve společnosti není zrovna idylická. Na Olomouci mám rád hodně aspektů, počínaje tím, že je to krásné město, které je po všech stránkách tak akorát. Máme úžasné historické centrum, které obdivují pravidelně všechny návštěvy, které do Olomouce zavítají. To není fráze, to mám z první ruky, protože se s těmi návštěvami setkávám a opravdu pravidelně slýchám, že je to město úžasné a v lecčem pozitivním předčí i Prahu. Je tady i díky univerzitě spousta mladých lidí s velkým kreativním potenciálem. Máme i krásné městské parky, které by mimochodem bylo dobré nadále dotvářet a doplňovat, a máme tady i nové čtvrti včetně nákupních center. V Olomouci se podle mých zkušeností žije příjemně, vše je docela snadno dostupné. Dílčí problémy samozřejmě existují, třeba v dopravě, ale i v tomto směru si umím představit různá řešení. Chce to jen nebát se velkých ambiciózních věcí.

 

Myslím, že nemáme právo vnucovat nikomu to, jaký druh dopravy využívá. Nechci preferovat individuální ani hromadnou dopravu, ani tu dnes tak moderní cyklistiku, jedno na úkor druhého. Věřím, že většina lidí má pro vybraný druh dopravy své rozumné důvody, a povinností města je vytvářet podmínky, aby mohly všechny způsoby přepravování z místa na místo koexistovat spokojeně a nerušeně vedle sebe. Nechci bezhlavě budovat za každou cenu cyklostezky a stejně tak nechci dělat všude parkovací plochy. Optimální je rovnováha, kdy jeden nevadí druhému. Proto se mi líbí třeba ta myšlenka podzemního parkoviště, které ve výsledku uvolní na povrchu prostor pro chodce i pro cyklisty. Proto podpořím stavbu parkovacích domů na kraji města a jinde dobře fungující systém P&R, tedy zaparkuj a jeď městskou hromadnou dopravou. Proto dlouhodobě podporuju pokračování tramvajové trati do Slavonína…

 

V komunální politice působím řadu let a dobře vím, co je a co není možné. To, co uskutečnit nelze, bych nikdy nesliboval! Všechny velké i menší projekty, o kterých hovoříme, jsou reálné a víme i, jaké zdroje a jak zajistit. To, že je nějaký plán ambiciózní vůbec neznamená, že je nerealizovatelný. Chce to jen pevnou vůli, vytrvalost, odvahu a přesvědčení. Trvám ale na tom, že takové město, jako je Olomouc, potřebuje opravdu pořádné velkorysé vize.

Vlastimil Blaťák