Komentář: Jak (ne)hodnotit úředníky

Pozadí průzkumů, které známkují jednotlivé odbory Magistrátu města Prostějova, je už nějaký čas známé. Přesto se jejich výsledky radnice a její spříznění chlubí a vyvozují z nich dalekosáhlé závěry.

Prostějovská radnice se chlubí dalším výzkumem, který má hodnotit kvalitu magistrátu. Místní proradniční plátek se raduje, že „přes rostoucí kritiku části obyvatel a hysterické mediální kampani jistých serverů se hladina spokojenosti Prostějovanů zvýšila“.  Z výzkumu mimo jiné vyplývá spokojenost občanů se stavebním úřadem, naopak špatné hodnocení má odbor občanských záležitostí a odbor sociálních věcí.

Jenže tento průzkum je zajímavý tak maximálně tím, že je na něm špatně snad úplně všechno. Začít můžeme tím, že jej pořizuje soukromá škola, která nemá problém spolupracovat s periodikem, které systematicky uráží opoziční zastupitele i aktivní občany, které podle stanoviska Syndikátu novinářů překračuje novinářskou etiku a podle názoru stejné instituce dokonce píše antisemitsky. Pověst pořizovatele dotazníku je tak obecně naprosto nulová, a to i z odborných či školských hledisek.

Pak je tu ale další – mnohem závažnější důvod, proč nelze tyto výzkumy brát absolutně vážně. Stačí vidět za jejich pozadí – není žádným tajemstvím, že úředníci, například na tak „úspěšném“ stavebním úřadě musí povinně vyplňovat dotazníky a pokud možno i vícekrát. Studenti postávající na chodbách radnice přece nepoznají kdo je úředník a kdo klient. Koneckonců, před několika měsíci jsme o této praxi už na webu Hanáckého Večerníku psali, tiskové pracovnice tehdy ke svědectvím zaměstnance magistrátu mlčely. Ani o lhaní a popírání se nepokusily…

Samozřejmě tuto praxi na radnici nepěstují všichni šéfové odborů. Na stavebním úřadě tento postup kvete, jinde to zjevně nemají zapotřebí. A vlivem těchto okolností pak můžeme pozorovat rozdílné výsledku u různých odborů magistrátu a analyzovat, kdo se jak zlepšil či zhoršil.

Jenže takové pozorování není a nemůže být férové, pokud nezohledníme agendu, kterou jednotliví úředníci vykonávají. Tak například – pod zmíněný odbor občanských záležitostí patří přestupky, tedy činnost, kdy úřad plní represivní roli. Nelze se tak pohoršovat, že zde je mírně horší hodnocení od občanů – nelze totiž vyloučit, že respondenty byli delikventi, kteří odcházeli od správního orgánu s pokutou. A podobně odbor sociálních věcí, kde značnou část agendy tvoří opatrovnické věci, tedy citlivou problematiku, kde ne vždy budou všichni spokojeni. Tím se nezastávám těchto konkrétních útvarů – jen na jejich příkladu ukazuji, že činit odsudky na základě podobných „výzkumů“ není na místě.

Naopak je ale možné se ptát jinak – je správně, že stavební úřad je hodnocen takto pozitivně? Jeho úkol je totiž v obraně veřejného zájmu a předpisů, což velmi často koliduje s představami investorů a developerů. Pokud ti od něj odchází spokojeni, není něco špatně?

A oni spokojeni odchází. Například společnost Pozemstav napojená na místní radniční koalici postavila bytovky v Krasicích vyšší, než jaké byly povoleny. Stavební úřad řekl, že je to přece v pohodě. Radní Pospíšil, který je též jednatelem Pozemstavu, na zastupitelstvu trpělivě vysvětlil, že „laik přece nepozná, jestli dům má o jedno patro víc nebo míň."  Čárečka za spokojeného klienta může být poznačena.

Jakub Čech

SOUVISEJÍCÍ

Jak se tvoří hodnocení prostějovského magistrátu: úředníci musí povinně vyplňovat dotazníky spokojenosti