Jak dál v kauze Manthellan?

Město Prostějov má smlouvu s investorem, který chce stavět na místě kulturního domu obchodní galerii. Smlouva je sice zjevně nezákonná, ale zatím ji u soudu nenapadl nikdo, kdo by to mohl. Pozemky města jsou tak řadu let zablokované. A co dělá vedení města? Nic. Čeká.

Padl rozsudek. Pravomocný rozsudek. Radniční politici se v rozhovorech, které poskytli spřáteleným médiím tvářili, že je to vítězství a úspěch. Přejme jim to.

Písemné vyhotovení nemáme a nevíme tak, jaké důvody vedly soudce Krajského soudu v Brně k takovému verdiktu. Podle jejich ústně proneseného stručného odůvodnění shledali, že žalobce – firma Prior nemá na určení smlouvy města s investorem žádný právní zájem.

To je docela zajímavé. Řadu let už víme, že občan tento právní zájem nemá, už to zkoušel aktivista a opoziční zastupitel Jan Navrátil. Soudy tehdy jeho žalobu zamítly – neurčily však, že je smlouva platná nebo v pořádku. To byl jen mylný výklad tehdejšího starosty, nechvalně proslulého Miroslava Pišťáka, který ve své funkci skončil vloni na podzim kvůli kauze, kdy bral statisícové dary od soukromých firem.

A stejně bylo rozhodnuto i nyní. Prior, který v minulosti měl zájem stavět na místě současného kascentra, který v soutěži neuspěl a který nedaleko provozuje svou obchodní galerii, také není oprávněn takovou žalobu podávat. Proč, to se dozvíme vzápětí v písemném rozsudku. Každopádně se soud opět nezabýval podstatou věci.

„Proč Prior nemůže“ však není ta důležitá otázka. Ta je jiná. Kdo může? Kdo může takovou žalobu podat, když občan ne a podnikatel, který soutěž na pozemky prohrál, také ne?

Jediný, kdo toto může udělat je Město. Kdyby zastupitelé před čtyřmi lety schválili návrh opozičního politika Aleše Matyáška, byla by věc už dávno vyřešená. Pravděpodobně by soudy na návrh města uznaly smlouvu za neplatnou, protože je prostě nezákonná a pokud ne, alespoň bychom konečně věděli na čem jsme. Nestalo se tak a na smlouvu se má pohlížet jako by byla platná, i když se dá tušit, že jednoho dne bude pravomocně řečen pravý opak.

Dvě možnosti

Nyní má město dvě možnosti. Když jsou představitelé města rádi, že vyhráli, tak ať tu smlouvu plní. Mají politickou zodpovědnost a ať dokáží co umí. Ať jdou za investorem a začnou s ním vyjednávat podmínky kupní smlouvy.

To oni ale neudělají. Moc dobře vědí, jakým rizikům by se tím vystavovali. Státní zástupce Černík jim před lety napsat, že plnění smlouvy s Manthellanem by bylo právně reprobovanou svévolí. Vykládat tento poněkud složitý pojem lze různě – každopádně se dá předpokládat, že cokoliv co vzejde ze smlouvy z roku 2010 bude od začátku protiprávní.

Mluví se o tom, že plnění té smlouvy by bylo dokonce trestné. Chtěl bych vidět zastupitele, kteří budou takoví odvážlivci a odhlasují schválení kupní smlouvu na pozemky s Manthellanem. To se ale nestane – takto odvážní koaliční zastupitelé nejsou, to už by riskovali příliš.

A pak je tu druhá možnost. Radnice by sama mohla dát na soud žalobu o určení neplatnosti smlouvy s Manthellanem. Primátorka Rašková tuto možnost odmítá – město se podle ní zavázalo k součinnosti a kdyby město řízení prohrálo, Manthellan by mohl po městu vymáhat stamilony – a škodu by pak mohli nést zastupitelé.

Pokud by ale město vyhrálo, tak bude navždy osvobozeno od jedné špatné smlouvy, jejíž plnění – výstavba obchodní galerie na nejcennějších pozemcích v centru by bylo pro město mnohem větší škodou.

Těžko říct, co znamená ta součinnost, ke které se město před lety zavázalo a nakolik by hrozily stamilionové sankce a kdo by byl za ně zodpovědný. Současní zastupitelé těžko. Zodpovědní by měli být ti, kteří město k takové smlouvě přivedli.

Odvaha riskovat

Lidé ve vedení města jsou při vší úctě postarší osoby, které mají rády svůj klid. Tato kauza je však natolik spletitá, že ať udělají cokoliv, budou riskovat. A odvaha riskovat, to je přesně to, co jim chybí. Nyní tedy budou zhruba rok čekat co řekne Nejvyšší soud a pak pro jistotu, zda Ústavní soud nevyhoví ústavní stížnosti jedné ze stran. Do té doby už budou volby.

Můžou začít smlouvu plnit, pokud se nebojí trestního stíhání. Můžou začít pro město nejprospěšnější variantu – pokud se nebojí, že by soud rozhodl jinak.

Nedělat nic a čekat je to nejjednoduší, co můžou politici udělat.

A tak čekají už spoustu let a nejdříve do příštích komunálních voleb ještě čekat budou. Město ale trpí – cenné pozemky v centru jsou zablokovány, budova kulturního domu chátrá, protože radnice odmítá pustit peníze na nutné opravy, do opravy tržnice se město nepouští.

Jakub Čech