GLOSA Blýská se v Olomouci na lepší časy?

Máme za sebou třetí ročník konference "Olomouc mezi minulostí a budoucností". Do Olomouce opět přicestovala esa české architektury a urbanismu. Jsem přesvědčen, že nejlepší cesta je inspirovat se od autorit v oboru a poučit se z dobré praxe či naopak z odstrašujících příkladů, kdy proces realizace kulhal od počátku do konce.

Konference se konala v nedávno zrekonstruovaném Červeném kostele, což samo o sobě bylo skvělým příkladem úspěšné transformace historického objektu. Olomoucký architekt Miroslav Pospíšil, autor této rekonstrukce, nám představil, jak lze citlivě propojit minulost s budoucností. I jeho známá práce na rekonstrukci hradu Helfštýn, oceněná Českou cenou za architekturu, ukazuje, že odvaha a tah na branku jsou jedinou cestou k úspěchu.

Mezi hlavními řečníky konference byli také držitelé ceny Architekt roku. Prof. Zdeněk Fránek ve své přednášce "Sodoma a Gomora" provokativně shrnul své zkušenosti z porevolučního období. Zdůraznil, jak se proces schvalování staveb v České republice stává stále složitějším a zdlouhavějším, což kontrastoval se svými projekty v Africe, kde bez přísné legislativy vznikají originální a kvalitní stavby. Jsem zastáncem minimální regulace a víry v um profesionálů, kteří by měli být garanty kvality. U nás však kvalitu a odvahu zabíjí byrokracie či absence odvahy rozhodovacích orgánů a úředníků. To je potřeba měnit.

Další významný řečník, Ladislav Kuba, představil své projekty pro veřejné instituce. Na příkladu Jihočeské vědecké knihovny ukázal, jak může být realizace úspěšná, když je politická podpora. Naopak vědecká knihovna v Ostravě byla zbrzděna, když přestala mít politickou prioritu.

Všichni účastníci se shodovali v tom, že pro zdárnou realizaci odvážných a kvalitních projektů je opravdu nejdůležitější odvaha, vůle a chuť "tlačit věci kupředu". To mě naplňuje mírným optimismem.

Rozvoj města a architektury byl před několika lety obrovským tématem i v Olomouci. Tehdejší opozice se na tom politicky zviditelnila, ovšem některé projekty to zbrzdilo. Nyní je tato "opozice architektů" součástí vládnoucí koalice a zjišťuje, že kritizovat je něco jiného než nést odpovědnost.

Vnímám, že se pomalu mění pohled na věci, byť velmi pomalu a stále s obtížemi. Přesto se to malými krůčky zlepšuje a já, jako životní optimista, věřím, že tomu tak bude i nadále, navzdory zhoršující se legislativě a byrokracii. Společným úsilím a otevřeným dialogem můžeme překonat překážky a vytvořit moderní, udržitelné a esteticky hodnotné město, které slouží všem občanům (nejen vybraným skupinám). Olomouc má potenciál stát se příkladem pro ostatní města a já jsem hrdý, že mohu být i s Okresní hospodářskou komorou Olomouc součástí této pozvolné transformace.