Hokej s kluky je rychlejší a akčnější. Přistupují k němu s větším zápalem, říká hokejistka Blanka Škodová

Blanka je v hokeji jako žena téměř raritou. I přesto, že je mladé hokejistce teprve devatenáct let, má na svém kontě již několik úspěchů: čtvrté místo MS osmnáctek v Buffalu, první místo na MS Divize AI v ženském áčku, dvakrát je vicemistryní ligy žen ČR. Hanáckému Večerníku ráda prozradila, jaké byly její začátky a jak ji vnímá převážně mužský kolektiv.

Blanku zajímal hokej už jako malé děvče. „Ráda jsem se dívala v televizi na hokejové zápasy a fascinoval mě hokejový stadion," říká. Z tátovy strany se ji ze začátku příliš opory nedostávalo, v šesti letech se Blanka dokonce věnovala baletu. Tehdy ještě bydlela ve Šternberku. „Zašly jsme s mámou na zimní stadion a já se přihlásila do kurzu bruslení." I přesto, že začala poměrně pozdě (2. třída), kolektivní hra s kluky ji chytla. Ve Šternberku se založil i ženský tým, který ale brzy zkrachoval. Nicméně hokejistky chtěly hrát dál, takže hledaly jinou alternativu. V jejích 11 letech přestoupily do Uničova, kde Blanka odehrála tři sezóny a přešla do Olomouce. „Zrovna jsem vycházela ze základní školy a vybrala jsem si Obchodní akademii v Olomouci, což je 60 metrů od zimáku," vysvětluje hokejistka.

Hokej s kluky je rychlejší a akčnější

Přestup na jinou školu ale nebyl jediným důvodem. S holkami v Uničově jí to už nestačilo. „Hokej s kluky je rychlejší a akčnější. Kluci to berou více zodpovědně a přistupují k tomu s větším zápalem oproti holkám v jejich věku," říká Blanka. „Když teď například odehraji zápas s holkami v reprezentaci a potom se vrátím na led ke klukům, vidí rozdíl i trenér," směje se Blanka. „Musí mi dát čas na rozkoukání, abych si opět zvykla na rychlejší hru. Zabere to tak trénink, dva. " dodává.

Stereotypní poznámky se ozývají především od publika

Předsudky k ní jako k ženě v hokejovém světě přicházejí především od publika. „Snažím se to ignorovat, nečíst si zprávy pod článkami, tam je té negativní odezvy asi nejvíce," vysvětluje Blanka. „Když pustím gól, tak občas zaslechnu nějakou uštěpačnou poznámku publika, ale snažím se tyto negativní odezvy ve smyslu stereotypů izolovat a spíše se soustředím na to, jakou jsem udělala chybu, a aby už se příště neopakovala," říká. „Musím říct, že negativní odezvy mě více posílily jako člověka a pomohly mi v osobnostním rozvoji," dodává Blanka.

Ze začátku se spoluhráči divili, nebyli zvyklí mít v týmu holku. Blanku ale téměř okamžitě přijali mezi sebe a jsou jí oporou. „Když do mě někdo ze spoluhráčů nepříjemně najede, vím, že si ho kluci podají," říká. V klučičím kolektivu mladá hokejistka vlastně vyrostla a dle jejich slov se v něm cítí lépe než v holčičím světě. „S kluky je vždy sranda. Když se ocitnu v holčičím obležení, musím přiznat, že mi většinou nevyhovují témata, která rozebírají."

Hokejová výstroj je podobná jako u kluků

Blanka je ve svém oboru raritou. Převlékací kabinky tedy nepočítají s holčičí přítomností. Hokejovou výstroj má v šatnách kluků, ale na převlékání do spodního prádla má soukromí. Výstroj je dělaná na muže, ovšem obchody již nabízí tolik velikostí, že jí výstroj sedí. „Jediný rozdíl brankářské výstroje je v suspenzoru a u pár holek vidím ještě jinou vestu, ale je to spíše novinka, takže většina holek nosí stejnou vestu, co muži," popisuje hokejistka.

Hokej vezme Blance většinu volného času. „Když nejsem na ledě, strašně ráda spím," směje se. Mimo jiné také trénuje malé hokejisty. Její koníček přináší časté cestování. „Byla jsem už na hodně místech a přijde mi smutné, že nejvíce nepříjemné lidi jsem potkala v Česku." Kdyby chtěla vycestovat, tak nejspíše do Ameriky, kde by mohla spojit školu s hokejem. Vzdělávací systém v Česku se jí příliš nezamlouvá. „Na střední jsem měla individuální plán a v podstatě jsem do školy příliš nechodila. Nyní jsem maturovala a stačilo se mi naučit materiály k maturitní zkoušce, do školy jsem dle mého nemusela chodit vůbec," říká.

Hokej je pro Blanku srdcová záležitost

Za svoji kariéru ji potkalo již několik zranění. Když si natrhla vnitřní postranní vazy kolena a poranila meniskus, stejně zápas dohrála až do konce. „Když hráči začnou pociťovat bolest až po skončení zápasu, tak si někteří myslí, že jde o simulaci. Je to ale otázka adrenalinu. Když hraji, bolest necítím tak silně jako po skončení hry, kdy začne adrenalin odcházet," popisuje Blanka.

Blanka se hokeji věnuji již 13 let a i přes nějaké pochyby v pubertě ji hokej jen tak bavit nepřestane. Je to pro ni srdcová záležitost.

-kz-