Zpráva o stavu občanské společnosti aneb Gubernátorské listy

Juraj Aláč jako řezník Krkovička, aneb šéfredaktor Radničních listů, mluvčí developerů, kupec a sedlák v jedné osobě, zvedl opozici ze židlí a rozpoutal něco, co ovšem přesahuje rámec radničního periodika. Mnohem více to vypovídá o politické kultuře, která ovládla Olomouc, a ne a ne se vzdát. Panu Aláčovi budiž odpuštěno – možná je v tom nevinně.

Opět a znovu jsme totiž svědky něčeho, co navenek vypadá jako projev zralé demokracie, při bližším zkoumání pak ale začnou vstávat vlasy hrůzou na hlavě i těm, kteří žádné nemají (třeba jako pisatel tohoto textu). Co se vlastně historicky stalo: v dávných dobách Tesaříkových existovaly Radniční listy, které mnozí považovali za novinářský brak a prostor, kde mohl tehdejší primátor akorát neomezeně tisknout svoje fotografie v kroji. Neexistovala účinná cenzura ani autocenzura, tudíž to mimochodem jednou ujelo a do tisku prošla fotka Tesaříka v kroji, o kterém mu nikdo neřekl, že je kyjovský, ale budiž. Když se stal primátorem nynější poslanec Martin Novotný, vyhlásil do světa, že Radniční listy mají šílenou úroveň, že ve světě viděl, jak to funguje jinde, a rozhodl se je předělat v modernější a čtivější list. Dostalo to moderní grafiku, fotografií usměvavého primátora rapidně ubylo, plátek se ale o to více stal duchaprázdným PR vládnoucí koalice; kdo kdy otevřel třeba ve webovém archivu Radničky z let 2010 – 2011 a zpětně si uvědomil, kolik prostoru se dostalo třeba stavbě akvaparku a přesvědčování veřejnosti o tom, jak výhodné je stavět vodní atrakci na nejvyšším kopci za městem, tomu nezbylo, než jmenovaný tisk použít leda tak na škrabání brambor. Skutečný problém ale tkvěl jinde: časopis byl dodavatelskou firmou setsakra předražený, město platilo víc než muselo, a nikdo nemá přehled o tom, kolik peněz proteklo inzercí, a kam se ztratily. Může jít až o deset milionů korun. Jistě, v porovnání s dokonale zpromovaným akvaparkem nebo s Namirem je to prd.

Uběhlo ale několik volebních období a hlas opozice přestal být hlasem několika mladých a sotva ochmýřených aktivistů, ale stal se hlasem do Zastupitelstva zvolených uskupení ProOlomouc a Občané pro Olomouc, ale především vítěze komunálních voleb Hnutí ANO, jemuž „tradiční strany“ stále nemohou přijít na jméno. Tak se stalo, že se o věci nedalo dále mlčet, a bylo vypsáno nové výběrové řízení na dodavatele Radničních listů. Skutečně se ukázalo, že lze toto periodikum dělat levněji, a to nikoli o pár drobných, vzatých nějakému nebohému grafikovi na odměnách, ale že to lze dělat o řád levněji. Dokonce se jakž takž vyřešil i problém s inzercí a městskou kontrolou těchto toků peněz. Vítězná společnost si dle vlastního uvážení vybrala šéfredaktora, a to Juraje Aláče, který prošel mnoha médii a profesně patří k nejlepším odborníkům v regionu. Je někde problém? Je, a ne malý.

Co je to veřejná kontrola a občanská společnost

Pořád se totiž jedná o funkci, která je hrazena z veřejných prostředků, to znamená z peněz nás všech, jakkoli je finanční vztah v tomto případě jen zprostředkovaný. Abychom to vysvětlili na konkrétní a třeba zcela smyšlené paralele odjinud: představme si, že by město Olomouc jen tak eventuálně hledalo firmu, která by zajišťovala provoz revizorů v tramvajích. Přihlásilo by se několik firem a nejlepší podmínky by nabídla společnost známého exekutora Vrány. Což by jen tak shodou okolností byl ještě navíc ten, který obstavil městský majetek, protože vymáhá milionovou pokutu za protiprávní výměnu lamp na náměstí. Jak by to dopadlo s výší pokut pro cestující a s jejich vymháním, a proč by byl tento pán ve střetu (středu?) zájmů, netřeba dál objasňovat, fantazii máme všichni. Je v pořádku, aby město v takovém případě podepsalo smlouvu vítězné, totiž nejvýhodnější nabídce?

Ještě jiný příklad: představme si, že by se do nechvalně proslaveného PR oddělení primátora dostal jako jeho nový vedoucí marketingový ředitel společnosti g4g. Vyhrál by přece konkurs, protože byl nejlepší, nejzkušenější, a navíc se může pochlubit léty praxe na podonmé pozici. Byl by pak eventuální text o petici proti hazardu nestranný? Ale to, co se právě stalo s Radničními listy, je úplně totéž v bleděmodrém.

Jistě, ty vymyšlené případy nejsou zcela identické, srovnání kulhá na všechny čtyři. Říkají jen to, že být s městem v komerčním vztahu – soudním sporu – obchodním partnerství – nehodící se škrtněte – vylučuje nestrannost a je pouze věc politické kultury a citlivosti zralé občanské společnosti, kdy a jak razantně se ozve. A stejně tak je věcí téže politické kultury, kdy a jak na to bude vedení města reagovat. V redakci jsme přesvědčeni, že podobný výsledek výběrového řízení by například v Británii stál místo náměstka, pokud ne přímo starostu. V Olomouci nejen, že se nestane nic, ale město se k věci oficiálně ani nevyjádří, což je zoufalé.

Olomoucká občanská společnost se ozvala, jenže vrchnost bohužel stále žije v představě, že se více než o svobodné město jedná o spravovanou gubernii. Nět!, slyšeli jsme shůry, a opět tak došlo na slova jednoho z nedávných primátorů, který kdysi prohlásil „Toto je naše město“. Už přibližně za měsíc bychom měli dostat do ruky první číslo Radničních listů v novém; bude mimořádně zajímavé počkat si na způsob informování o (ne)stavbě mrakodrapu na Šantovce. Do všech domácností zdarma každý měsíc.

Vlastimil Blaťák