Vybrané spisy Vlastimila Blaťáka, aneb co nám v knihovnách zatajili

V ranějším mládí jsem pracoval v knihovnách. Byla to bezva práce za trochu peněz a spoustu volného času, což se při studiu vcelku šiklo. Jak jsem se ale během těch let ponořil do katalogů různých knihoven, našel jsem tam doslova skvosty. Názvy knih, vytržené z kontextu, které doopravdy dokázaly pobavit.

Nejsou to jen díla s politickým pozadím, která zarážejí, ale jsou to především ona. Například dílko Plevel - nepřítel pětiletky sice přímo vybízí k boji za světlejší zítřky, ale není osamoceno a našlo v regálech knihoven důstojné pokračovatele. Knihy Péče o nemocné podle sovětského vzoru, jakož i Komunistická strana - tvrz demokracie jsem se nikdy neodvážil přečíst. Co ale takhle třeba dílo SSSR zpívá, aneb 50 sovětských masových písní pro 1 - 4 hlasy! Buď si soudruzi v Sovětském svazu vykládali masovost jinak, anebo jsem to nepochopil. Kniha Boty a socialismus upomíná na krutou realitu padesátých let, ale publikace Vědecký světový názor a vlastenecká výchova ve vyučování deskriptivní geometrie nepotřebují ani komentář. Soudruh byl ale nucen psát i O odchovu telat v nevytápěných místnostech.

Skvosty ale zanechala i epocha předcházející: Vergessene Negerkunst (Zapomenuté umění Negrů) je ještě slabé kafe, to kniha Wie spricht der deutsche kaufmann mit böhmischen Kunden (Jak má mluviti německý obchodník s českými...) přinejmenším zabolí u srdce. Divadelní kus Z cizího krev neteče - hra o rasovém problému (Německo, 40. léta) pak přímo bodne.

Podivuhodné knihy ale nevycházely jen o politice: Kniha O sociální politice včera a dnes - o větší krajíc je alespoň krutě upřímná; ovšem nejspíš příručka pro podnikatele Jak lze lehce zbohatnouti a nekrásti by možná za studium stála. Podobně i Kuchařka chudého důchodce. Nadčasovost děl O lupu v republice československé či Z bahna ven! Kritický rozbor dnešních hospodářských poměrů v naší republice volá do nebe, anebo raději přímo do pekla.

Existuje ale i neuvěřitelná kniha Kritické poznámky o bramboru. Podobně i Měření inteligence zaměstnanců státního úřadu statistického je studie, kterou jsem si předsevzal přečíst (prozatím jsem to nestihl); Krmný plán v jídelnách základních devítiletých škol ale raději číst nechci. Ale školství samo o sobě je velmi frekventované téma; kniha Péče o duševně úchylné a pomocné školství byla jistě míněna jinak, než jak její název vyznívá. To Historie jedné mateřské školy - mateřská škola v kolchoze J.V. Stalina je jiné kafe a nehraje si na nic. Což o to, i to bychom my Češi přežili - kdyby ovšem nevyšla v edici Dědictví Komenského.

Někdy jsou k pousmání i jména samotných autorů: Na obyčejných vybraných spisech by nebylo nic až tak divného, kdyby je ovšem nesepsal Josef ladislav Píč (Píčovy vybrané spisy). Zde podotýkám, že jmenovaný autor může být za své jméno ještě vcelku rád - jmenovat se ale Bolemír Nešťastný, to se vydržet asi nedá. Mimochodem, věděli jste, že Július Fučík se v sanskrtu řekne Šulijás Pučik?

Z ostatních děl stojí za zmínku Alkoholismus na Ostravsku vzhledem k socialistické výstavbě kraje, anebo publikace Jest žena andělem, nebo ďábme? - ke knize je přívazek s názvem Tchyně. Víc už raději opravdu ne, protože někdy je lepší nevědět. Jenom se ptám, čemu se budou naši potomci smát za dalších třeba sedmdesát let. Protože literatura je svinstvo a po letech prozradí úplně všechno...

Vlastimil Blaťák