Toto je bohužel vyhlášení války. A ve válce se bojuje

Nebudeme jmenovat. Ani jednu stranu, ani jedno jméno. Zasvěcení pochopí, a nezasvěcení taky, protože jde o obecný princip, než o jednoho ubožáka. V uplynulých dnech uzavřel Hanácký Večerník dohodu o mediálním partnerství s významným sportovním klubem na Hané. Celkem běžná věc spočívající ve výměně loga. Stačil jeden telefonát pána z místní radnice, který klubu pohrozil, že pokud bude dohodu s těmi darebáky z Hanáckého Večerníku realizovat, bude s těmi dotacemi pro jejich klub doopravdy problém. Nu, co už.

Asi nám o to logo na rameni dresu nebo na zadní straně vstupenky až tak nejde. Na zápas pro fotku si tak jako tak zajdeme a rozhovor se sportovcem taky nemusí být realizován nutně v mixzóně po zápase. Vlastně o nic nepřicházíme a nic netratíme. Když jsme tu informaci ale obdrželi a následně si ji potvrdili, kromě prvotní savly smíchu nám došlo, že všechny ty (zatím jen částečně) potvrzené povídačky o mafinánských praktikách, kdy "někdo zvedne telefon", jsou bohužel až moc pravdivé - a když se budeme jen trochu snažit, i snadno prokazatelné.

V komunální politice by v zásadě mělo jít o vyčištění ucpaného kanálu. I proto zde mohou vznikat na vládní úrovni nepřijatelné koalice. Komunista nebo Zelenej, ono je celkem jedno, který náměstek vezme tu lopatu do ruky a z titulu svého úřadu bude dřít pro občany. Bohužel, v komunální politice jde povětšinou o něco jiného: o nepřehledné toky peněz v rámci trojúhelníku a) na radnici závislá firma - b) radnice - c) nějaká úžasná městská akciovka, a místní "elity" dosud nepoznaly, zač je toho loket třeba v Praze, hezky pod dohledem desítek nezávislých médií. Začali se domnívat, že v regionu je klid, a že místní "média" lze za drobné uplatit nebo koupit, aby se staly součástí ekonomicky závislé bandy. Ha.

Logo Hanáckého Večerníku na příslušném stadionu není něco, co by nám mělo jakkoli redakčně nebo byznysově pomoci. Přesto jeho budoucí přítomnost na stadionu vnímáme v tomto okamžiku stejně symbolicky, jako třeba hrdé vztyčení americké vlajky na troskách Dvojčat. Pán nám vyhlásil válku. Nu dobrá, nazujeme holínky. Jinými slovy, ten pán jednoho dne nebude, ale my budeme. To je něco, co se už nedá změnit.

Vlastimil Blaťák, šéfredaktor a vydavatel