Když člověka vypíská komunita, jsou všechno ostatní jen řeči
Znal jsem jednoho fotbalového trenéra. U nás na vesnici, nikam dál to nedotáhl. Měl s klubem…
21. 04. 2016 - 00:00
Když pravá ruka neví, co dělá levá, anebo když agentury nevědí, co dělá Magistrát. Anebo ještě jinak, všelijakých slovních obratů a ilustrujících prupovídek by se jistě našla spousta. Jednoduše žijeme v divné době, která se snaží horečně něco budovat, a pozapomíná na to, že je vybudováno - stačí se rozhédlout kolem sebe, a nenechat umřít i poslední zbytečky něčeho velkého. Nedospěli jsme do schopnosti to rozpoznat.
U letadla se už nesejdeme, a je to věčná škoda. Před pár lety bylo v zuboženém stavu odvezeno z Olomouce, aby nám tady ten šrot nezavazel při rekonstrukci zimního stadionu, respektive přilehlé stavbě parkovacího domu. Uplynulo pár roků, po zimáku ani památky, jen to letadlo chybí. Jenže ono nejde o letadlo: je to věc celkového pojetí sebe sama, své identity. Olomouc je totiž historicky spjatá s letectvím tak mohutně, jako málokteré město ve střední Evropě. Je to (mohla to být) tradice, která měla potenciál udělat třeba s turistickým ruchem, ne- li s ekonomikou celého města, něco neuvěřitelného.
Což je otázka brandingu destinace. Stačí se projít městem a pročíst plakátovací plochy, aby člověk pochopil, že se na zelené louce uměle vytvářejí další a další "tradice" (s potenciálem posílit turistiku...), a když už nestačí Beerfest, zavedeme Gastról, kde nestačí ten, uděláme Garden Food Festival, a kde nestačí ani tohle, máme přece punče. Tak o nás zaručeně budou vědět i v Lonely Planet. Sledovat tohle hemžení a mravenčí úsilí o budování nových (mnohdy zatím sotva dvouletých...) tradic je značně deprimující, právě ve srovnání se skutečnými tradicemi, které naše město mělo, a které jsme nechali zahnít.
V uplynulých dnech zveřejnilo město na svém webu sáhodlouhou tiskovou zprávu o tom, kterak se areál v Neředíně promění na komerční zónu, do které zřejmě přilákáme mraky investorů. Pokud to Magistrát dotáhne až do konce a neutopí v dotacích pár dalších úvěrových milionů na povinné spolufinancování, všechna čest. Ovšem ono to má i souvislost tu, že je z města de facto vyhnáno Letecké muzeum.
Olomouc to byla, odkud v roce 1910 poprvé odstartoval Jan Kašpar se svým letounem. Založil tím mohutnou tradici, která vzkvétala a dávala našemu městu ráz dlouhá desetiletí. Také peníze. Olomouc bez letců by byla v době první republiky nepředstavitelná. Tradice pokračovala i po válce, po roce 1968 sice areál zabrala bratrská pomoc, což ale nic nemění na tom, že jsme dlouho byli - a při troše snahy mohli být i nadále - leteckou velmocí v rámci českých měst. Spousta olomouckých letců patřila mezi ty nejlepší v bitvě o Británii.
Jenže za ta léta jsme mimoděk vypudili z města všechno, co nám letadla byť i jen vzdáleně připomínalo: necitlivě odvezené a hanebně zanedbané Túčko u plaveckého stadionu je spíš jen symbol něčeho, co má mnohem širší kontext. Vojáctvo dalo po dlouhodobém nezájmu olomouckých reprezentací přednost tomu využívat Bochoř, a tak začalo olomoucké letiště v posledních desetiletích sloužit spíš startům ultralightů a občas nějakého práškovacího čmeláka. Víc už se nikdy nepodaří, protože jsme zhruba před deseti lety nutně potřebovali před volbami rychle dobudovat dálniční obchvat města; povedlo se nám to tak nešťastně, že se holt musela pokrátit startovní dráha. Nic většího tam, s ohledem na bezpečnost, už nikdy nevzletí.
V těchto dnech se z Olomouce stěhuje také Letecké muzeum; město mu neprodloužilo smlovou na pronájem té barabizny, do které těch pár nadšenců původně uklidilo. Muzeum zkrátka zavazí příjmu dotací na regeneraci brownfieldu a vybudování jiné barabizny. Když už nic, mohli jsme nešťatsnému janu Kašparovi aspoň postavit sochu, třeba úplně maličkou (Neil Armstrong se jí v rodné Wapakonetě zcela samozřejmě dočkal, a nejen tam). Možná by stačil i šutr s malou kovovou destičkou na připomínku dávných časů a toho, čím Olomouc byla. Místo toho tam ale bude zcela jistě stát jiný šutr, povinně velebící Evropskou Unii a ITI za spolufinancování projektu srovnání muzea se zemí v zájmu přivedení nějakého skvělého budoucího investora. Otázkou samozřejmě je, jak dlouho bude fungovat stávající torzo letiště i kdyby jen pro ty čmeláky: stačí investor s trochu specifickým provozem a letiště se z bezpečnostních důvodů zavře úplně. Stejně přece bylo v posledních letech využíváno pramálo.
Za zmínku v ten moment samozřejmě stojí koupě jednoho vysloužilého space-shuttlu a jeho instalaci na místo původního letadla, tak jak to navrhujeme na koláži k tomuto článku. Nápis na jeho boku "United Mayors" se nemá nijak trefovat do Martina Majora, ale do všech primátorů, které naše město za poslední čtvrtstoletí nosilo (mayor = primátor). Není totiž nad to pracně zakládat nové podivuhodné tradice.
Vlastimil Blaťák
Znal jsem jednoho fotbalového trenéra. U nás na vesnici, nikam dál to nedotáhl. Měl s klubem…
Poslední ročník festivalu Zahrada, který skončil především kvůli konfliktu s prodejci ve stáncích…
Veřejná image odborníka na oblast školství, kterou si mladší z Klausů dlouhá léta pečlivě a…
Jedno z takových těch cinklých "témat" posledních let je otázka České televize, která jakože…
Taková sestava milionářů, jaká se sešla na Business plese, se jen tak nevidí. Když došlo na…
Zahrádkářská kolonie na Nových sadech nadále jitří emoce ve městě, a je to dobře, protože se naplno…