Politické strany na Olomoucku před volebním podzimem: Nikdo se v nich nevyzná...

Do voleb zbývá jen pár měsíců, a strany se pomaloučku polehoučku začínají tasit svými programy a kandidáty. Podíváme se v podstatě do všech - s nutným předesláním, že míra bezduché ideologizace je letos zase o něco vyšší, než minule. Kandidáta jako skutečnou, vyhraněnou a nezpochybnitelnou svébytnou osobnost aby pohledal - a opět jsme místo toho zabředli do bezduchého omílání dvou tří ideologických pouček, jejichž prázdnota a myšlenková sterilita bije do očí.

Je samozřejmé, že největším favoritem voleb je Hnutí ANO. Ve kterém se na Olomoucku nevyzná už doopravy nikdo. Po odstřelu Oto Košty nedávno hrozilo odstřelit i Milana Brázdila, pod tlakem veřejného mínění byl nakonec vzat na milost a na kandidátce je. Stejně tak ještě nedávno měl být lídrem kandidátky osobně pan šedá eminence Faltýnek, který ale nakonec kandiduje na Vysočině, a celé dění v této straně je zvenčí natolik nepřehledné a nečitelné, až to bolí. Umístění Ladislava Oklešťka proto nepřekvapí, všeobecně je ale voličům ANO asi celkem jedno, kdo je na kterém místě. Stejně je to o koblihách. Sluší se dodat, že Hnutí ANO utrpělo na Olomoucku značné ztráty, a obrovská řada osobností, které kandidovaly ještě minule, už vůbec nefiguruje ve strukturách ANO.

Sociální demokracie je pro voliče taktéž obrovskou neznámou. Po veletočích ve vedení strany, které když už nic jiného, tak alespoň signalizují vnitřní pnutí, se strana navenek jeví jako monolit, v němž nikdo nediskutuje, osobně se nijak neprojevuje, zkrátka se oodhlasovala kandidátka a šmytec. Působí to tak, že disciplína nadevše, a členové strany a kandidáti se jí ochotně a dobrovolně podřizují. Vevnitř je ale cítit pnutí, jakkoli skryté, a možná ještě nějaké překvapení přinese. V regionu ale platí - kdo (z nečlenů strany) je schopen vyjmenovat alespoň tři kandidáty strany, zaslouží nejspíš nějak vyznamenat. Obecně lidé neznají ani jednoho, ale ono je to vlastně jedno: program je program a usnesení krajského sněmu je dogma, přes které nejede vlak. Co na tom, jestli pevnou stranickou linii hájí ten, nebo onen.

ODS je oproti tomu pravým opakem socialistů. Míra individuálních kampaní je obrovská, a informace o bojích o místa na kandidátkách se dostávají ven celkem snadno. Zda je to dobře nebo špatně, je otázkou, na kterou neodpovídáme. Diskuse a nutnost obhájit sebe sama je ve vší obecnosti prospěšná, vnitrostranický boj několika frakcí už ne tolik. ODSce jednoznačně škodí spojenectví se Soukromníky, jakkoli si to doposud neuvědomuje; je otázkou, jestli stojí za to se za pár hlasů navíc - a hodně peněz navíc - upisovat ďáblu. Svobodní si už tuto cestu prošli loni, a šťastně a zavčasu z ní vycouvali. Otázkou dodnes zůstává zpátečka Martina Novotného, který nekandiduje vůbec. Pozoruhodným znakem ODSky v posledních letech na Olomoucku je to, že nemá jakéhokoli "univerzálního lídra", krajskou vůdčí osobnost, která by tomu všemu dávala směr, a v každých volbách se vytáhne někdo jiný, obvykle veřejnosti spíše zcela neznámý; takhle se tahají králíci z klobouku.

KSČM možná ani nemá smysl zmiňovat. Působí na Olomoucku stejně už dobrých dvacet let. Stejný lídr, stejný program, stejní voliči.

Jiná je situace v TOP09. Mandát letos překvapivě nebude obhajovat Jitka Chalánková. Zda je strana schopna postavit jiného lídra, totiž lídra s velkým L, je ve hvězdách. Všichni ostatní jsou totiž poměrně kvalitní osobnosti, chybí jim ale jistý nadokresní přesah, a to může být ve volbách veliký handicap. Lidem tak nezbyde, než se rozhodovat o tom, zda Kalouska ano, nebo Kalouska ne - a to je velmi riziková sázka. Navíc spojenectví s Martinem Bursíkem, které stvořilo TOPLES, vytváří spíš mírný politcký bizár, než cokoli jiného.

Křesťanští demokraté se stále ještě nerozhodli, jestli v koalici, nebo bez koalice, a spíše jen doufají, že pět procent sami nějak přelezou. Na Olomoucku to ale může být zapeklitý problém, protože strana nemá ani jednu osobnost, která by měla na to vyhranit se jako lídr.

Zelení mohou zamíchat kartami. Osobnost Matěje Stropnického mnohé dráždí, a v některých bodech se určitý radikalismus nedá popřít. Spoustu lidí to může odrazovat, a také je to spolehlivě odradí. Na třetí stranu, víme jasně, co hlásají, neschovávají se za tři čtyři letitá hesla, a především, většina členů je mladých. Co se týče prvovoličů, Zelení mohou bodovat.

Svobodní podle posledních preferencí mírně rostou, a určitě budou mít snahu překročit pětiprocentní práh. Sympatické je, že v posledním půlroce se jejich veřejný projev oprostil od balastu národoveckých postulátů, a vrátil se k ekonomickému základu, na kterém strana od počátku stála. Zdá se, že volič na to reaguje pozitivně. Taktéž včasné odvržení Soukromníků straně prospělo.

Ostatní partaje těžko hodnotit, a nepokoušíme se o to.

Obecným znakem větších stran je ovšem v těchto volbách naprosto vyprázdněná ideologizace. Jakékoli heslo (a čím blbější, tím lepší...) vypustily centrály, tím víc ho budou jednotliví kandidáti ne zblbnutí opisovat na sociálních sítích. Absence jakéhokoli nosného tématu (kromě pro- nebo proti-zemanismu a pro- nebo proti-babišismu) je velice smutná. Tento stav ale nutně vzniká všude tam, kde se programy nepíší zdola, podle skutečných potřeb těch skupin občanů, které jednotlivé proudy mají reprezentovat. Programy bohužel vznikají skoro výhradně shora, a nedělejte si moc iluze, jak: to se zkrátka sejde předsednictvo, zvolí programový výbor, a tak dlouho "něco" vymýšlejí, až to "nějak" vymyslí. Styl myšlenkových pochodů je přitom obyčejně podle schématu "co by tak asi letos mohlo zabrat". Jak málo prostoru zde zůstává pro občana, člověka, je nasnadě.

Vlastimil Blaťák