Komentář: Proč volíme Zemana a čím okouzlil voliče

Je vítězství Miloše Zemana překvapivé? Ne, není. A i kdyby o těch několik (150 tisíc) hlasů třeba i prohrál, na věci to nic nemění. V čem spočívá přitažlivost osobnosti, která uráží kde koho, sotva se drží na nohou, a jejíž politika je přinejmenším sporná? Čím vlastně okouzlil svoje voliče, a jak je možné, že jich oproti minulé volbě přibylo? Pro odpověď přitom nemusíme chodit daleko.

Vlastně je to jeden z nejzákladnějších marketingových principů: pokud tiskneme časopis pro ženy, patří na obálku žena, a to tak krásná, jak to jen jde. Nikoli muž! - ale žena, dokonalá, s níž se nedokonalé čtenářky identifikují a ztotožní. Když si koupím tento časopis, budu také tak krásná - analogicky se na obálce časopis pro rybáře, tedy většinově mužské publikum, objeví nejlépe Chlap, ztělesnění testosteronu, prototyp bojovníka, lovce a hrdiny. Princip identifikace funguje.

Jenže funguje i v politice. Zeman si jej možná nikdy racionálně neuvědomil, ale vycítil jej a chová se podle něj. Reprezentuje ty voliče, kteří jsou svým životem frustrovaní. V tom je určité české (anebo možná obecně postkomunistické) specifikum: z neuspokojivého života, v nedobré práci, špatně placené, v mizerném městě, lidé nedovedou vinit sebe - a nesnaží se vlastní prací a vlastním přičiněním o zlepšení svého stavu, což by se jistě řadě z nich zakrátko podařilo. Místo toho mají tendenci nemít rádi všechny úspěšnější, mladší a krásnější, a vinit ze svých posraných životů všechny a všechno. Jenže jsou obvykle příliš nesebevědomí, aby své frustraci dali průchod. Chtěli jste někoho poslat k šípku nebo ještě dál, ale neměli jste na to koule? Miloš to udělá za vás. A proto vyhraje.

Neváhá nazvat novináře mutanty a další tři nechat praštit, minimálně jednou za měsíc někoho urazit nebo ponížit, neváhá ukázat na (často smyšleného) nepřítele, který může za to všechno okolo. Je vcelku jedno, jestli je tím nepřítelem momentálně Kalousek, nebo nějaký uprchlík, nebo expremiér Sobotka. A dav je nadšen. Našel hrdinu, který umí vybít jejich frustraci za ně. Budou ho volit, i kdyby se z někdejšího sociálního demokrata stal člen SPD, anebo by se vydal ke komunistům, anebo klidně k monarchistům.

Otázka je, jak z toho ven. Je totiž zřejmé, že v našich podmínkách předvolební argumentace programem, tedy racionální nabídkou politických kroků, taxativně vyjmenovaných a obhajitelných, k ničemu nevede. Český volič místo toho slyší na vágní pojmy, jako "národní zájem" (aniž by byl definován...), na "suverenitu" (aniž by byla definována...), a na "Kalouska" (aniž by bylo jasné, co vlastně provedl tak hrozného, oproti jiným). Nad Zemanem tak nemůže vyhrát "antizeman", ale pouze druhý Zeman, který bude umět stejně dobře zacházet s emocemi davu a bude nadán schopností poskytnout ventil frustraci lidí.

Anebo se můžeme vydat cestou vzdělání. Aby více lidí dokázalo myslet hlavou, a ne žlučí. Aby lidé dokázali selektovat informace, a to nikoli podle toho, že je vyslovil lidový hrdina, ale podle pravdivosti a ověřitelnosti. Bude to cesta zdlouhavá a bolestivá. Cesta, na které se především musí od základních škol pracovat s koncepcí občanských nauk a společenských věd jakožto klíčových předmětů našeho občanství, v určitém smyslu důležitějších, než matematika. Špatná zpráva zní takto: je to práce na dvě generace. Ta dobrá - je vykonatelná.

Vlastimil Blaťák