Jak se bránit překrucování pravdy? Vzděláním. Probůh, udělejte už něco s tou občankou ve školách!

Přiznám se, že upadám do stále větší a větší deprese. Ne z toho, že se na dějinné scéně objevilo několik lumpů, kteří šíří falešné zprávy a překrucují kdeco; takoví tu byli vždycky. Malomyslnost na mě jde především z toho, že se jim neumíme jako společnost postavit. Před několika minutami vystoupil na ČT dotační podnikatel a věrný dodavatel úklidových služeb Andreje Babiše Radim Fiala z SPD a pravil zhruba tolik, že zastavení dotací Agrofertu je bruselský útok na Česko. Co se stalo ve veřejném prostoru? Kromě sdílení té neuvěřitelné nahrávky na facebooku vlastně zase nic.

Namátkou několik překroucenin, vlastně blbostí, které si jen tak kolují Českou republikou i světem, a vlastně nikdo se té demagogii nedovede postavit:

1. Že v politice potřebujeme lídry a vůdce. Ne, fakt nepotřebujeme. Ani na státní úrovni, ani na té komunální. Potřebujeme především principy, kvalitní a předvídatelnou veřejnou službu, politiky jako kvalitní a loajální veřejné zaměstnance, kteří jsou pod stálou kontrolou veřejnosti (a na formě přitom nesejde). Jinými slovy, ta autorita je na straně veřejnosti, ne na straně těch, kteří právě naší volbou zrovna shodou náhod zastávají nějaký úřad. Stavět politiku na silných "lídrech" je přitom naprosté opozitum, viditelné boužel i v posledních komunálních volbách v Horní Dolní.

2. Že "elity" jsou zlo. Ne, to nejsou. Onehdá jsem hledal zubaře a snažil jsem se vybrat si toho nejlepšího. Možná jsem se zmýlil, nicméně byl to zubař. Když jsem šel k soudu, hledal jsem advokáta. Toho elitního, rozumí se. Je na tom něco nepochopitelného? A ano, když volím politika, chci také elitu. Stejně jako o svém chrupu nenechám rozhodovat instalatéra a obhajovat mě nebude malíř pokojů. Elity, milí drazí, jsou to nejlepší, co můžete zvolit. Interpretujte si to, jak chcete.

3. Že nám zlý Brusel bere suverenitu. Ne, nebere. Použiju elegantní příměr: české hory zachvátil kůrovec. Pokud by každá vesnice v Jeseníkách řešila kalamitu v rámci své nezpochybnitelné suverenity sama, došlo by zhruba k tomu, že v jedné vesnici by toho broučka nechali být, protože přece i on patří do přírody, vedle by nekompromisně použili tu nejbrutálnější chemickou metodu jeho likvidace, zatímco v poslední vesnici by uměřeně káceli. Samozřejmě by takové důsledné naplnění suverenity všech místních samospráv dopadlo zhruba tak, že by kůrovce v lepším případě neubylo. Řešení? Zkrátka postupovat komplexně a systematicky v rámci celých hor. Stejné je to se všemi problémy, které jsou evropského rozměru - je nutné je řešit evropsky. Ne, Brusel nebere České republice suverenitu (a ať si Klausové melou, co oni chtějí). Brusel nám naopak dává suverenitu mnohem většího celku, totiž právo spolurozhodovat i o tom, co se děje ve Španělsku nebo na Islandu. Tak, aby to bylo prospěšné celku. Kdo to ještě nepochopil, nechť se vrátí do školy.

4. Že je bezpečnost nejvyšší z priorit. Ne, to není. Ani omylem. Nejvyšší prioritou je svoboda. Vždycky byla a vždycky bude, a je zcela nepodstatné, co povídá Okamura nebo Zeman. Protože v hypotetické zemi, která třeba dokonale hermetizovala hranice a udržela mě v bezpečí proti všem migrantským hordám, ale za cenu toho, že nemohu vycestovat, než s výjezdní doložkou, že už zase existuje nějaký ouřada, kterému stojí za to sledovat moje projevy na sociálních sítích, aby mě vyhodnotil jako bezpečnostní riziko, že jiný ouřada sleduje moje bankovní konta, třeba pod záminkou boje proti terorismu a praní špinavých peněz, tak v takové hypotetické zemi já nechci žít.

Otázka zní, jak z toho ven. Jak se bránit těmto "pravdám", které společnost bohužel už mnohdy přijala za své, jak popřít celou tuhle "logiku", proti které se skutečně logicky argumentovat zkrátka nedá, jak to přežít s občansky zdravou kůží a jak hlasatele všech těchto překroucenin umlčet a nevyslechnout, a tím je konečně odsoudit do zapomenutí. A stále a stále docházím k tomu, že jedinou cestou je vzdělání. Ne zesměšňování na facebooku. Ne demonstrace u koně. Ne logická argumentace. Ne stohy publicistiky, kterou nikdo nečte. Jen a jen vzdělání.

Aby další generace dokázaly kriticky myslet a odlišit fakta od jejich pochybných intepretací. Problém tudíž začíná ve školách, a nikoli v tom, jak tvrdí "vlastenecká" chátra - že v indoktrinaci od dítěte, což je přece velmi nedemokratické! - ale ve výuce myšlení, protože právě a jedině myšlení je to, co jakékoli indoktrinaci spolehlivě zabraňuje. Co nás činí imuními vůči blbostem, které - bohužel - zaznívají i od sněmovního pultíku, až se hory zelenají. To jediné, co je potřeba, jsou kvalitní učitelé občanské nauky, a - nestydím se to říci - filosofie; jsou důležitější, než učitelé matematiky a chemie. Ale o tom, v jakém stavu je výuka tohoto předmětu na školách, se raději nebudu zmiňovat - ano, také moje dítě memoruje, kolik máme krajů a s kým máme jak dlouhou hranici.

Učitelé, prosím - dělejte s tím něco. Včera bylo pozdě.

Vlastimil Blaťák