Když člověka vypíská komunita, jsou všechno ostatní jen řeči
Znal jsem jednoho fotbalového trenéra. U nás na vesnici, nikam dál to nedotáhl. Měl s klubem…
03. 10. 2017 - 00:00
Chtěla bych Vám napsat svůj životní příběh. Jak jsem se dostala do politiky a jak do své vyvolené strany. Koho by taky bavilo furt se hrabat v odpadcích v Hloučele. A doufám, že můj příběh bude krásnou inspirací pro celou řadu dalších něžných ambiciózních žen, a všem jim chci říct: Když něco opravdu moc chcete, dokážete to! A Já jsem to dokázala, určitě ano.
Byla jsem mladá, život před sebou. Komu by se chtělo hnít jako poslední z posledních, zvlášť tedy pokud má člověk Ambice. Tak jsem začala snít svůj Prostějovský sen. Aby se vám totiž sny plnily, nemusíme mluvit rovnou o "americkém snu": Spousta se toho dá dokázat i tady, doma! A tak jsem se namísto do Nového Yorku vydala do Jevíčka. Jen s batůžkem, sama samička. Bez peněz.
Tam se na mě usmálo štěstí a já vydělala doopravdy balík. Pracovala jsem jako pokojská, protože mi ale kamarádky ze školy nevěřily, občas jsem jim řekla, že dělám au-pair. Svým druhým "rodičům" na penzionu (byli moc Prima) jsem byla natolik vděčná, že jsem se sem ráda a často vracela, několikeré prázdniny, a pokaždé rovnou dva turnusy. Měli jsme spolu nádherný vztah - a já jsem z vděku k péči, kterou mi poskytli, ubohé dívce z venkova, každý svoje děcko pojmenovala po nich.
Když jsem byla v balíku, a práce pokojské mi opravdu vynesla, vrátila jsem se do svého okresního města, a hnedka šup do první politické strany. Už tam na mě čekali. Celým svým srdcem jsem se vrhla do práce pro bezdomovce, trpící a opuštěné, a taky jsem využila znalosti, které jsem načerpala jako pokojská (vaření polívek, třeba). Rozlévala jsem je lidem bez domova od takového pultíku, který zlí jazykové nazvali Pult Osobnosti. A ano, možná i díky tomu jsem získala vše, co jsem si jako malá přála - především nehynoucí obdiv všeho občanstva.
Chci proto vzkázat všem čtenářkám, aby se od svých snů nenechaly odradit a šly si za nimi! Všechny ty dílčí kroky, které vedly k úspěchu, všechny ty neprospané noci, všichni ti vděční hosté penzionu a praktická realizace Maslowovy pyramidy potřeb mi dávají energii - jít dál!
Vlastimil Blaťák
Autor upozorňuje, že všechny osoby v tomto fejetonu jsou smyšlené a jakákoli podobnost se skutečností je jen náhodná.
Znal jsem jednoho fotbalového trenéra. U nás na vesnici, nikam dál to nedotáhl. Měl s klubem…
Poslední ročník festivalu Zahrada, který skončil především kvůli konfliktu s prodejci ve stáncích…
Veřejná image odborníka na oblast školství, kterou si mladší z Klausů dlouhá léta pečlivě a…
Jedno z takových těch cinklých "témat" posledních let je otázka České televize, která jakože…
Taková sestava milionářů, jaká se sešla na Business plese, se jen tak nevidí. Když došlo na…
Zahrádkářská kolonie na Nových sadech nadále jitří emoce ve městě, a je to dobře, protože se naplno…