Achillovy paty Olomouce Problémy s bezdomovci

Krásné historické centrum, univerzitní město s tisícovkami studentů, rozvíjející se metropole. A přesto má Olomouc velký problém už na svém hlavním nádraží. Tím problémem jsou bezdomovci.

Jako rodilý Ostravák, který cestuje vlakem přes ostravské hlavní nádraží, jsem na ně sice zvyklý, přesto mě ale neustále překvapuje jejich postup v Olomouci. Úplně pokaždé, když se v prostorách kolem nádraží ocitnete, si můžeme být skoro na sto procent jistí tím, že tam nějakého potkáme přinejlepším u nejbližšího koše, kde jdete zahodit nedopalek cigarety, přinejhorším pak u automatu na lístky nebo na lavičce pod stříškou zastávky.

A co by podle vás asi mohli chtít? Jsou to buď drobné, na rozličné věci, obvykle zkoušejí jídlo, lístky na vlak, tramvaj, autobus. Občas, pokud nejste dostatečně rychlí, si vás odchytí, když vyhazujete cigaretového špačka a žádají vás o cigaretu.

V poslední době se objevil jeden nový. Přijde za vámi menší, zavalitější muž s kouskem papíru, na kterém je fixou načmáraný vzkaz o tom, že je neslyšící a jestli nemáte pár drobných.

Já nechci posuzovat situaci bezdomovců, ani to, že nějakým způsobem žebrají o almužnu, to by se ještě dalo snést, problém je podle mě v tom, co s podobnými almužnami dělají. Můžete si být jistí tím, že pokud dáte někomu z nich, i kdyby jen pár korun, tak udělá-li to víc z vás, nekoupí si rohlík, chleba nebo něco jiného k jídlu. Bude to buď lahváč, nebo krabicové víno různé kvality.

A tady podle mého názoru začíná problém, který je třeba řešit. Jejich popíjením na hlavním nádraží nejen, že po nich zůstává alkoholový odér na hlavním tahu cestujících z Olomouce a do něj, ale zůstávají po nich také různé fyzické památky a výměšky z různých částí jejich těla. A pak už člověk jen vídá na internetových skupinách lidi, kteří nadávají na situaci kolem bezdomovců, olomouckého nádraží, policisty a město.

A policie, magistrát? Každá z těchto institucí občas vydá prohlášení, ve kterém se snaží obyvatele Olomouce uchlácholit a přesvědčit, že s problematikou bezdomovectví něco dělá. U města záleží na tom, které období jejich mandátu je, u policistů na roční době.

Jsou to zhruba dva roky, kdy si město nechávalo za pomoci Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého provést dotazníkové šetření mezi náhodně odchycenými lidmi v olomouckých ulicích. Byl jsem jeden z těch, kteří pobíhali od člověka ke člověku a prosili je, aby vyplnili nějakých čtyřicet otázek, protože jsem byl plný ideálů toho, že přece když politici budou vědět o problémech města takto napřímo, něco s nimi udělají. Dodneška si pamatuju, že jednou z otázek bylo, aby uvedli tři hlavní problémy města Olomouce. A ve zhruba třech čtvrtinách dotazníků, které jsem obstaral já, se na některém z těchto tří míst objevil právě problém bezdomovců.

Před třemi lety jsem jezdil za rodiči každé dva týdny a pokaždé jsem na nádraží potkal bezdomovce. Od té doby se sice mnohé změnilo, ale vím, že bezdomovci na nádraží, to je neměnná konstanta.

V minulém díle seriálu Achillovy paty Olomouce jsme psali o schodech, které propojují park a centrum města u Konviktu.