08. 06. 2016 - 00:00
Bylo nebylo, před pár lety probíhala rekonstrukce budovy dnešního Krajského soudu v Olomouci. Psal se rok 2007, a na barák se instalovala řada obřích skleněných tabulí s latinskými citáty, nějaká moudra o justici. Protože latinsky skoro nikdo neumí, jen doktoři a právníci, sepsali mladí soudci vlastní verzi citátů. Nejlepší z nich zněl "Žádný soudce nevidí dál než do své vlastní kapsy". Jenže co se nestalo...
Protože, jak bylo řečeno, latinsky už skoro nikdo neumí, začala "upravená" recestistická verze kolovat e-mailovými schránkami, jsa hromadně přeposílána. Byla z toho obrovská čurina, protože "Spravedlnost je slepá" a tak dále. Legrace to byla do chvíle, kdy se tento e-mail dostal omylem do pošty nějaké sekretářce na soudě. Pak přijeli dělníci polepit skla, a neměli data, tudíž zašli na sekretariát, vytiskli si co bylo třeba, grafik převedl nápisy do křivek a šlo se lepit.
Tato verze latinských citací vydržela na sklech zhruba rok, nikdo si toho ale nevšiml, soudci si vesele chodili do práce a advokáti taky do práce. Až pak se jednoho dne přijela na opravenou budovu a chloubu české justice podívat předsedkyně Nejvyššího soudu, mrsklo ji, a muselo se to rychle přelepit. Průser z toho byl nehorázného rozměru.
A tak to zkrátka je, pokud pravá ruka neví, co dělá ta levá: podobně cestou na Topolany, na tom architektonicky skvostně vyřešeném mostě před náznak dálničního obchvatu, vylepili na skla ptactvo. Jenže lepičům nedošlo, že se na ta skla lepí obvykle siluety dravců, aby skřivánci a strnadi prchali pryč. To by se u toho totiž muselo myslet. Takže reklamka vzala z klipartu obrázek prvního opeřence, který našla, polepila dálnici, a nebozí ptáčkové samozřejmě neudělali nic jiného, než že zamířili k hejnu.
Děje se to tam dodnes a ptačí jatka jsou tam mnohem horší, než u fakulty. Jděte se tam podívat.
Milena Hudcová
