Ivan Fišera: Aby říjnové volby byly vítězstvím zdravého rozumu

Jak dosáhnout vítězství zdravého rozumu? Moc možností nemáme. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se konají už 20. a 21 října. Kandidátky politických stran jsou sestaveny a schváleny, partajní programy vytisknuty a retušované tváře partajních lídrů spolu s většinou směšnými slogany na obrovitých billboardech jsou vystaveny. Z neformálních rozhovorů s voliči i z průzkumů veřejného mínění lze více než kdy jindy vyčíst nechuť k současným stranám a sklon ke zkratové protestní volbě nebo k alibistickému volebnímu pauzírování.

Přitom se za pár týdnů bude rozhodovat o tom, zda se těmito volbami ještě více posuneme do chtivé a nelítostné náruče východních diktatur, nebo zda budeme schopni ve svém zájmu skutečně být spolehlivým, i když kritickým členem Evropské unie a NATO. Pokud v říjnových volbách v řešení této otázky jako občané a voliči selžeme, nebudeme už mít po zkušenostech našich předků i nás samých sebemenší právo na omluvu a odpuštění.  

Co bychom tedy my, voliči bez vyhraněné stranické orientace, ale s jasným prozápadním postojem měli právě teď a na poslední chvíli udělat? Mnoho toho již nezbývá. Nabízím proto deset bodů k zamyšlení a praktickému jednání, jež je snad možné ještě naplnit:

1)    Při výběru politické strany je tentokrát neprosto nezbytné soustředit se především na zahraničně politický a bezpečnostní program. Poctivá a důrazná orientace strany na spojenectví v rámci EU a NATO musí být proto nepominutelným kritériem číslo jedna. Všechna ostatní, byť i hodně vážná témata, je možné postupně debatovat a řešit. Jinak hrozí, že strany, které mají sklon zpochybňovat naše ukotvení v systému obrany a hospodářské i politické koordinace demokratických států, by nás mohly strhnout k nové osudové tragédii. 

2)    Proto je třeba u geopoliticky spolehlivých stran tentokrát velkoryse přehlédnout i ty body programů a nedomyšlené výroky jejich kandidátů, s nimiž se sice nemůžeme zcela ztotožnit, ale jejichž pozdější korekce je možná. Snad jsme si dostatečně vědomi toho, že jen ve svobodné společnosti a při dobré lidské sestavě parlamentu je možné sporné problémy demokraticky diskutovat a postupně tak doladit. V novém čase nesvobody už by to ovšem opět možné nebylo.

3)    V této situaci je pro nás životně důležité konečně naplnit Masarykův ideál solidní debaty jako základního předpokladu úspěšné demokracie. Proto je naprosto nezbytné zaměřit se na lidskou kvalitu stranických kandidátek. Agresivní straničtí vůdci, hašteřivě necitliví, nepoctiví a s hrubými morálními vadami by měli být u každé strany pro každého voliče zásadním varováním. Politici tohoto typu bez ohledu na jejich politickou orientaci nesou největší díl odpovědnosti za řadu národních selhání a mnohé promarněné příležitosti.

4)    Pokud se ovšem někdo rozhodne volit stranu, jejíž vůdce v něm ale budí pochybnosti, měl by se o to více zaměřit na jednotlivé kandidáty a podpořit pomocí preferenčního kroužkování solidní a skutečně inteligentní politiky a odborníky. Čestnost, zkušenosti, široký okruh znalostí, jazykový potenciál a moderní praktické myšlení by měly být přednostně brány v úvahu.

5)    Volme občany v plné životní síle a s nadějí, že své zkušenosti a poznatky z politiky a správy státu budou schopni dlouhodobě uplatňovat. Kvalitní profesionální politice se lidé učí jen delší praxí. Volme takové kandidáty, kteří jsou a budou pro českou vnitřní i zahraniční politiku skutečně perspektivní. A pokud již prokázali své schopnosti a svůj charakter, podporujme je, povzbuzujme je a opravdu si jich važme. Být profesionálním politikem bývá pro slušné lidi neobyčejně těžké a nepříznivě zasahuje i do osobního života.

6)    Dejme svou volbou šanci svobodné a uvážlivě připravované budoucnosti. Podporujme kandidáty, kteří hledí dopředu, nejsou zatížení předsudky minulosti, ale dovedou z ní vyvodit správné závěry pro budoucnost. Dnes více než kdykoliv dříve potřebujeme podstatně více poslanců, kteří se orientují v současných i budoucích domácích i světových trendech a problémech, kteří dokáží myslet v širších souvislostech. Národní a partajní sebestřednost vždy byla a v budoucnosti ještě více bude naší velmi nebezpečnou zátěží.

7)    Nezapomínejme, že politické strany v demokratické společnosti nejsou cílem, ale jen nástrojem k dosažení její inovativnosti, pružnosti a dynamiky. Tradiční tendence stran přehánět tlak na stranickou loajalitu doslova ohrožuje životnost demokracie. Ne každý, kdo opustí jednu stranu a přejde k jiné, je cynický přeběhlík. Važme si proto všech slušných a talentovaných, byť nedokonalých a pravdu hledajících politiků, kteří v minulosti změnili své politické zařazení, ale nezradili své mravní zásady.

8)    Zabraňme tomu, aby v dolní komoře Českého parlamentu opět zasedli šíbři, kteří sledují především své osobní nebo firemní zájmy. Dnešní i budoucí ekonomika musí být mnohem více založena na celospolečenské odpovědnosti. Námi zvolení poslanci do nové Poslanecké sněmovny by měli vytvářet rovné a spravedlivé podmínky pro solidní a co nejvíce svobodné a

9)    Konkurenceschopné podnikání. Podnikání zaměřené nejen na zisk, ale, jak tomu vždy bývalo u nejlepších českých podnikatelů, hlavně na službu společnosti.

10) Nedejme se jako inteligentní občané nadále urážet nájemní volební propagandou. Dejme konečně najevo, nakolik pohrdáme billboardovým volebním businessem. Evidentně přehnaně nákladné a obsahově prázdné kampaně považujme za podstatné minus každé strany, jež na něco takového spoléhá. Ne drahé volební maškarády, ale osobnost kandidátů a dlouhodobě prokazatelná solidnost strany jsou rozhodující.

11)  Už dnes je naprosto jasné, že v nejbližších letech se můžeme jako národ ocitnout ve velmi svízelných a nebezpečných situacích.  Pomozme ve svém zájmu těm demokratickým stranám a jejich konkrétním kandidátům, kteří nebudou podléhat ruské a čínské rozpínavosti a budou jednoznačně a rozhodně usilovat o renesanci a bezpečnost celé tak zvané západní, tedy svobodné a především lidsky citlivé moderní civilizace a jejích obranných i koordinačních uskupení. Obětujme proto v zájmu naší národní budoucnosti aspoň na poslední chvíli svůj čas a energii. Nevzdávejme to! Věnujme své síly, tak jak to dělali naši předci, neformální, ale chytré politické osvětě.     

Jistě mnohé z nás napadnou další a lepší doporučení. Do parlamentních voleb však zbývá jen minimum času na to, abychom se dostatečně zkoordinovali. Protože se volební situace ještě může všelijak nebezpečně zamotat, zkoušejme a samostatně realizujme cokoliv, co budeme v tuto chvíli považovat za užitečné.  Musíme být znovu pružní a vynalézaví podobně jako v roce 1968 a 1989.

Stále si připomínejme, že cokoliv dobrého pro demokracii a složení Poslanecké sněmovny v těchto předvolebních týdnech ještě uděláme, je naléhavě potřebné pro naši svobodnou národní budoucnost. A ta jistě za trochu námahy stojí.

Ivan Fišera

Sociolog, na začátku devadesátých let poslanec OF a ČSSD