Uplynulo šedesát let od smrti Josefa Brykse. Ostatky nebyly rodině vydány

Oficiální oznámenou verzí o úmrtí letce Josefa Brykse je zpráva sepsaná zástupcem náčelníka Správy táborů kapitánem Kolářem, ve které uvádí, že Bryks zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Avšak dle výpovědí spoluvězně Františka Martinka byl Josef Bryks nejdříve ráno 11. srpna 1957 záměrně oddělen od své pracovní skupiny a následně zabit. Když se Martinek s ostatními vrátil do své cely, tak nalezli již jen bezvládně ležící přikryté Bryksovo tělo, jež podle jeho názoru neslo známky udušení. Od jeho smrti uplynulo v pátek šedesát let.

Josef Bryks byl sedmým z celkem osmi dětí rolníka Františka Brykse a jeho ženy Anny, rozené Nasvetrové. Vystudoval a odmaturoval na obchodní akademii v Olomouci a poté nastoupil na armádní školu pro jezdecké důstojníky. Po jejím ukončení nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích, kde v průběhu studia přestoupil na letecké oddělení. Po vyřazení v hodnosti poručíka sloužil nejprve v této funkci, posléze se však přeškolil na stíhacího pilota.

Za okupace pomáhal organizovat útěky československých pilotů do Polska. Oženil se s Marií Černou, jejich dcera však dva dny po porodu zemřela. Bryks sám po několika měsících civilního života uprchl do zahraničí. V Maďarskubyl ale zatčen, nějakou dobu vězněn a pak poslán na Slovensko. Vězněn byl pod falešným jménem, avšak pouze do té doby, než jeho žena, která po jeho útěku podle některých neověřených informací kolaborovala, odkryla jeho pravou identitu.Odtud záhy uprchl a přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Sýrii se dostal do Francie, kde byl 13. května 1940 odveden. Zde nestihl zasáhnout do bojů a byl evakuován do Velké Británie.

Nejprve sloužil v 310. československé stíhací peruti RAF, po pár dnech byl ale pro nadbytek pilotů přemístěn mezi některé civilní a logistické složky britského letectva. Důvodem byl patrně fakt, že ze střední školy uměl perfektně anglicky, takže mu spolupráce s britskými piloty nedělala potíže. V dubnu 1941 nastoupil k 242. stíhací peruti. Spolu s ní prodělal výcvik na noční stíhací akce, ale posléze se účastnil denních leteckých akcí nad územím nepřítele. 17. června 1941 byl poblíž Lille sestřelen a po krátkém ukrývání byl zajat Němci.

Po svém zajetí byl Bryks, který zatajil svoji pravou identitu a vydával se za Brita, umístěn do zajateckého tábora. Nyní začínala jeho nejslavnější kariéra: 5× se pokoušel o útěk, dvakrát měl k němu opravdu blízko. Jednou se pokusil uletět s německým letounem modifikovaným na noční stíhání (chytili ho na poslední chvíli), podruhé uprchl a připojil se k polské Zemské armádě. Byl chycen a krutě mučen, v roce 1944 byla navíc prozrazena jeho skutečná totožnost, když britská strana poslala omylem Němcům doklad o jeho povýšení i s pravým jménem a národností V roce 1945 byl osvobozen spojeneckými vojsky a prodělal několik operací kvůli řadě zranění, která v průběhu války utrpěl.

18. července 1945 se oženil s Gertrudou Rose, Angličankou, s níž si v zajetí dopisoval. V říjnu téhož roku se vrátil domů i se svou novou manželkou a v roce 1946 se jim v Olomouci narodila dcera Sonia. Jméno jeho první ženy, která spáchala v roce 1945 sebevraždu, bylo vyryto do pomníku padlým odbojářům ve Velkém Meziříčí. Bryks nechal její jméno z pomníku promptně odstranit, což vyvolalo konflikt s jejím vlivným otcem, který byl údajně komunista. Do kokpitu se vrátit nemohl kvůli svým zraněním a s nimi souvisejícím komplikacím. Obdržel řadu vyznamenání (mimo jiné Řád britského impéria), hodnost štábního kapitána a stal se učitelem angličtiny a teorie létání na Leteckém učilišti v Olomouci. Britové o něm v roce 1946 natočili film Srdce v zajetí (The Captive Heart).

Ihned po únoru 1948 odeslal svou rodinu zpět do Anglie, sám byl brzy poslán na dovolenou a poté zařazen do zálohy. Do jeho vždy příkladného služebního hodnocení napsal jeho nadřízený plukovník Václav Fuksa, že je nevyhovující pro svou politickou nespolehlivost a nepochopení ideologie lidovědemokratického zřízení(jakožto člen strany národně sociální, odpůrce KSČ a člen organizací příslušníku zahraničního odboje).

2. května 1948 byl Bryks zatčen pro přípravu útěku za hranice. Nejprve jej soudil vojenský soud, ten jej však shledal nevinným, neboť komunisté ještě neměli soudnictví dost pevně v rukou. Nové přelíčení před Státním soudem však již šlo podle plánu a Bryks byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k 10 letům těžkého žaláře. Protesty jeho manželky, která z Británie posílala dopisy státním orgánům i představitelům, mimo jiné i jednomu z hlavních organizátorů čistek, generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Rudolfu Slánskému, byly marné.

Bryks prošel několika těžkými žaláři. V roce 1950 byl za přípravu vzpoury a útěku (patrně šlo o smyšlené obvinění) odsouzen k dalším dvaceti letům navíc. Ve vězení se choval vzpurně, držel protestní hladovky a odmítal se podřizovat vězeňskému režimu. Nakonec byl přesunut do dolu Rovnost v Jáchymově. V roce 1955 zde krátkodobě „sekal dobrotu“, aby mohl z drobných odměn za práci na šachtách podporovat rodinu a starého otce, brzy však zjistil, že peníze nedostávají a vrátil se k rezistenci. Jeho zdravotní stav se zhoršoval, začaly se u něj projevovat srdeční potíže, ovšem lékařská péče a léky mu byly soustavně odpírány.

Oficiální oznámenou verzí je zpráva sepsaná kpt. Kolářem (zástupce náčelníka Správy táborů), ve které uvádí, že Bryks zemřel na infarkt v noci z 11. na 12. srpna 1957. Avšak dle výpovědí spoluvězně Františka Martinka byl Josef Bryks nejdříve ráno (to jest 11. srpna 1957) záměrně oddělen od své pracovní skupiny a následně zabit. Když se Martinek s ostatními vrátil do své cely, tak nalezli již jen bezvládně ležící přikryté Bryksovo tělo, jež podle jeho názoru neslo známky udušení.Jeho ostatky nebyly rodině vydány a urna byla tajně pohřbena na hřbitově v Motole. Toto místo bylo identifikováno až v roce 2009.

Po listopadu 1989 byl částečně rehabilitován a v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. V rodných Lašťanech mu byla v roce 1994 odhalena pamětní deska. V roce 2004 mu byla udělena Cena města Olomouce za hrdinství a odvahu za 2. světové války – osobnost in memoriam. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2006 bylo Josefu Bryksovi přiznáno právo na soudní rehabilitaci a byl zrušen rozsudek. Tímto rozhodnutím, které nabylo právní moci dne 27. dubna 2006, byl plně soudně rehabilitován. V roce 2008 jej prezident Václav Klaus povýšil in memoriam do hodnosti brigádního generála.

-ms-