Kinorecenze: Escobar (Loving Pablo)

Že se Penelope Cruz zamiluje do Javiera Bardema, je ve filmovém světě poměrně běžné. Stejně jako to, že se v posledních letech roztrhl s filmy o Pablo Escobarovi pytel. Už jenom tím snímek docela trpí, protože divák se nemá jak vyhnout srovnání. V něm musí u snímku EScobar (Loving Pablo) ocenit skvělou filmařinu, a oželet hlubší propracování charakterů, protože ho v této stopáži nelze dosáhnout.

Pokud snímek odráží věrnou realitu míst, kam se většina z nás nikdy nedostane, pak se nelze než pozastavit nad tím, že: čím více prachů, tím zoufalejší život. Z totální prázdnoty přepychových večírků kokainové smetánky vede cesta už jenom k životu pod ochranou pistolníků. Posléze do vězení, jakkoli luxusního a na zakázku postaveného. A nakonec ke kulce. Pokud šlo o to vylíčit život člověka, který si je od počátku vědom svého konce, asi se to povedlo.

Film je vyprávěním kolumbijské televizní hvězdičky a Escobarovy milenky Virginie Vallejo v podání Penelope Cruz. Těžko říci, jestli jí roli tak prachbídně napsali, anebo jestli se v ní citila nesvá, každopádně to není ono. Cruzová přehrává, těžko se jí věří. To Javier Bardem, to je jiná liga: je tak nechutný, až je přesvědčivý. Z jeho role jde na diváka zmar člověka, který dosáhl snad všeho, čeho dosáhnout lze, jen jediného ne: respektu a úcty. A čím víc se člověk o respekt snaží, tím hůř to pro něj obvykle i dopadá...