GLOSA Sekvojovec, Michal David a duch Vánoc

Olomoucké vánoční trhy rozsvítily strom a sociální sítě zase rozsvítily emoce. Letošní vánoční stromek, sekvojovec obrovský, spustil id zahájení Vánočních trhů vášnivé debaty. Někteří litují jeho osudu – mohl prý žít tisíce let, kdyby ho nevysadili na místo, které mu nebylo souzeno. Jiní kritizují jeho "nahatý" vzhled nebo výběr Michala Davida jako symbolu slavnostního zahájení. Vždyť Vánoce jsou přece časem kritiky, ne?

Přemýšlím, co nám tahle situace vlastně říká. Náš vánoční stromek je paradoxem – strom, který nemohl na dýl zakořenit na svém místě, se stal symbolem nejkrásnějších svátků. Jeho příběh se dotýká hlubších otázek. Co vlastně znamená tradice? Je strom důležitější než jeho symbolika? Je důležité, že zpívá Michal David, který se třeba někomu z nejrůznějších důvodů nelíbí, nebo že se lidé schází, usmívají se na sebe, mají radost a popíjí punč?

Možná bychom si měli připomenout, že Vánoce nejsou o tom, jak vysoký nebo ozdobený je stromek. Ani o tom, kdo zpívá na pódiu. Je to o setkávání a třeba i zamyšlení. O tom, že se na chvíli zastavíme a připomeneme si, co je skutečně důležité – rodina, přátelství a sdílená radost.

Sekvojovec, ač obrovský, má teď mnohem větší příběh, než kdyby dál stál skrytý ve Florcentru. Stal se součástí vzpomínek, stal se bodem setkávání před olomouckou radnicí, blízko orloje a sloupu Nejsvětější Trojice. Je to špatně? Nebo je to vlastně jeho další kapitola?

Zvykli jsme si na polarizaci. Zvykli jsme si hledat chyby. Ale možná bychom letos mohli zkusit být trochu víc "na pohodu". Ať už vás štve strom, Michal David, nebo absence ozdob, zkuste vidět podstatu. Na trzích u radnice jsou teď tisíce lidí, kteří se usmívají a sdílejí předvánoční atmosféru. To je ten pravý duch Vánoc.

A jak kdysi někdo řekl (a nebyl to Michal David): "Záleží na tom, co si odnášíš, ne na tom, co kritizuješ."

Tak co, dáme si punč pod sekvojovcem?

Radim Kašpar,

ředitel Okresní hospodářské komory Olomouc